Září 2012

Na druhém nádvoří

28. září 2012 v 7:47 | Jarka
Vy, kteří si pamatujete na mé předchozí (1-2 roky zpátky) články z Milevska víte, že kromě krásně opraveného a upraveného nádvoří je tady ještě jedno,
s budovami, které na rekonstrukci a své nové fasády teprve čekají.
První snímek, ale ještě z druhého nádvoří není. Vypůjčila jsem si ho od syna. Je pořízený mobilem a syn si pohrál s barvami, ta postava, to jsem já a je tady hezky vidět, jak je průčelí kostela Navštívení Panny Marie, vysokánské.


Tímto průjezdem, jsme prošli na druhé nádvoří, kde jsou hospodářské budovy, bývalý pivovar a taky cukrovar.


Mě se ale na tom druhém nádvoří líbilo stejně, jako na prvním, opraveném. I tady už jsou vidět známky úprav, některé domy už mají nové střechy a jeden dům je opravený celý. Stál na zastíněné straně, ale vidět snad je.


U jeho dvěří jsem si vyfotila tuto tabulku.


A ještě přidám pár snímků.




A to je z Milevska, vše.


Komár u ucha

27. září 2012 v 7:52 | Jarka
Teda to jsem se na dnešek "báječně" vyspala!
Já, která večer zavře oko a probudí se až s ranním kuropěním, jsem od dvou hodin nemohla spát. Nevím, jak se to mohlo stát, že mě probudil ten tenký zvuk, ale zaslechla jsem to známé vysoké bzíííííí u hlavy a mozek mi okamžitě zahlásil, komár!
Nejprve jsem jen máchla rukou, abych "bzíkala" odehnala, rychle obě ruce i nohy schovala pod deku a hodlala spát dál. Jenže, jako na potvoru, mi začalo být pod tou dekou nesnesitelné vedro a komár neřád se každou chvilku vracel. Bylo zajímavé, že manžel ležel skoro úplně odkopaný a ten hnusák, se držel jen mě. Nebo, aspoň si to myslím. Když můj boj trval skoro do půl čtvrté, rozhodla jsem se rozsvítít a komára najít a zneškodnit, ale kromě toho, že jsem probudila manžela, jsem nikoho jiného v ložnici neviděla.
Vzala jsem si tedy polštář a deku a odkráčela si lehnout do obýváku na gauč. Je sice měkkoučký, ale poněkud krátký, takže jsem další půl hodinu hledala nejsnesitelnější polohu, zatímco manžel si vegetil sám na manželské posteli. Ovšem s komárem. Ráno říkal, že ho asi dostal, když mu bzučel u hlavy, jelikož se po něm ohnal a asi ho bacil, protože se pak už neozval a ani ráno, jsem ho nenašla. Toho komára.
Jo a ještě něco je zvláštní. Ani jeden z nás, není poštípaný. Jen doufám, že dnešní noc bude už klidná a doženu naspat to, co jsem na dnešek nedospala.

Nedávno měla o komárech pěkný článek Katka i s návodem na jejich odlov.


Lípa a klášter

25. září 2012 v 7:47 | Jarka
Ještě jednu zastávku jsme udělali při zpáteční cestě z Blatné a Lnářů.
Už jsem tady byla a fotila v létě i v zimě, ale protože jsme ještě měli dost času i elánu a syn Lukáš, který byl na výletu s námi, milevský klášter ještě neviděl, bylo rozhodnuto, ještě se zastavíme v Milevsku.
Protože je toto, v průběhu času, už třetí článek z jednoho místa, nebudu se o klášteru dalekosáhle rozepisovat.
Napřed jsme se byli podívat na 300 let starou lípu, která je mezi kostelem sv.Jiljí a klášterním areálem. Na ceduli jsem si vyfotila zajímavé údaje o možném stáří stromů.


A tady je ta lípa. Větve v koruně, má pospojované pásky.



Dominantou prvního klášterního nádvoří, je románský chrám Navštívení Panny Marie, založený ve stejném období jako i premonstrácký klášter a to podle Wikipedie znamená, 1184-1187.





V kašně bylo nejen pár mincí, ale i spousta rybiček.



Toto je latinská škola.


Přes mříž dveří, jsem si vyfotila místnost se stolem plným krásného skla.



Po sezoně

24. září 2012 v 7:43 | Jarka
Pokud vím, tak hrady a zámky by měly normálně pro návštěvníky fungovat až do konce září.
Možná, to tak u těch větších a pro návštěvníky a turisty atraktivnějších i je, ale my jsme měli na našem posledním letním výletu smůlu. A třeba to taky bylo tím, že jsme si výlet nenechali na víkend, ale byli jsme ve všední den.
Z Blatné, je to coby kamenem dohodil na Lnáře, proto jsme se chtěli mrknout i tam, jenže bylo zavřeno. Takže jsme viděli jen průčelí zámku a vedlejší Staré tvrze. Napřed tedy tvrz.


Na ceduli jsem si vyfotila, jak ta tvrz kdysi vypadala.



Teď vypadá takto.


Když už tvrz nestačila, byl hned vedle postaven zámek.



Nynější podoba.





U plotu v trávě, je tato pamětní deska.


A ještě něco ze Lnářů? Asi už je toho dost.



Na lávce ...

22. září 2012 v 8:01 | Jarka
A nejen na lávce, prostě toto budou poslední snímky z Blatné.
Ještě jsem si vyfotila tyto prosklené dveře a za nimi vycpaného medvěda.



Erb na fasádě zámku.


Bok neopravené části zámku, skrz pavučinu.


Zaujal mě krásně dřevem vykládaný strop, jenže jsem měla nepříznivé protisvětlo.


Lukáš, foťákem s mobilem.


S foťákem, mobilem.


A to už jsme vlastně na té lávce z nadpisu.


Po parku je možné se nechat povozit v kočáře.



My jsme se nesvezli, ale pár lidí už na kočár čekalo.


A to je z Blatné vše.
Mějte krásný víkend, sobota asi sem tam proprší, ale neděle už by mohla být lepší.

Pávi a duby

20. září 2012 v 7:59 | Jarka
Park u zámku v Blatné, je otevřený celoročně a to, co jsme viděli bylo krásné a dodatečně mě mrzí, že jsme ho neprošli zevrubněji. Mají se v něm totiž pohybovat i daňci, ale to jsem se jako vždy, dočetla až doma na netu.
Z nádvoří, se do parku jde po dřevěném mostě, protože leknínové jezero je opravdu kolem dokola.
Tento snímek mi vyšel v nějakých divných barvách, foťáček to měl zase proti světlu.


Na dohled, je krásný dům a vedle něho bydlí v takovém přístěnku pávi. Tady si je fotí náš mladší synek. Možná se divíte, že s námi jezdí po výletech, ale on je toho času nezaměstnaný, tak má dost času na výletování.


Ten dům je nádherný.


Pávy se mi nepodařilo pěkně vyfotit, ale bylo jich tam pěkné hejno, mimo klasicky modrých i jeden takový vybledlý a ještě jeden úplně bílý, ale ten mi utekl do lesa.



Park byl plný krásných letitých stromů, ale dočetla jsem se, že ten nejstaší, 800 let starý dub, už není.







Poslední letní

19. září 2012 v 7:45 | Jarka
Dívala jsem se do kalendáře a v sobotu tam máme, mimo jména Darina, napsáno PODZIM. Jojo, už je to tak prožíváme poslední letní dny roku 2012.
Včerejší den, byl ale přepychový, krásně slunečný a teplý. Využili jsme toho a vypravili se na náš poslední letní výlet.
Jeli jsme od nás docela daleko na zámek Blatná. O tom zámku jsem věděla jen to, že se tam natáčela Šíleně smutná princezna s Vondráčkovou a Neckářem.
Wikipedie píše, že Blatná své jsmeno dostala od bažin, uprostřed kterých byla postavená. Původně to byla tvrz (13.století) a pak hrad (14.století). Poslední majitelé byl rod Hildprandtů, nikdy jsem o nich neslyšela Překvapený, přihlásili se k restitucím, zámek v 1992 dostali zpátky a od té doby pokračuje rozsáhlá rekonstrukce.




Tady jsem si fotila velkého pavouka. Byl zavěšený pod tím reflektorem na sloupu, ale nebyl tak velký, aby ho můj foťák na dálku pěkně vyfotil, tak snímek skončil v PC koši.


Tudy na nádvoří.


Jedna strana už je krásně opravená a druhá ještě na novou fasádu čeká.



Mě se stejně víc líbila ta neopravená omlácená část, ale byla ve stínu.






Pro dnešek asi stačilo. K zámku patří i krásný park a rozsáhlé jezírko s lekníny. Škoda, že už nekvetou, musel to být nádherný pohled.


Uplynulý víkend

17. září 2012 v 7:33 | Jarka
Tento víkend, byl v našem městě hodně pestrý, od pátku do neděle se konaly Táborské slavnosti a ještě byla pouť v "Paďousích".
Na slavnosti nechodíme, ale na pouť jsme se přece jen v sobotu zaběhli podívat. Prošli jsme stánky nahoru a dolu, ohluchli mezi kolotoči a utíkali pryč. Jediné, co se mi líbilo a kde bych dokázala postávat hodně dlouho, byla produkce dvou pupkatých indiánů. Ta hudba, kterou hráli byla úžasná. Byli i patřičně vyšňořeni, ostýchala jsem se je vyfotit, ale přece jen jsem párkrát jejich směrem cvakla.


U nohou měli košíček na mince, ale moc v něm nebylo.


A ještě jeden záběr zezadu.


Na neděli jsem upekla koláč, na který jsem dala trochu tvarohu a svá premiérově vlastnoručně vyrobená, jablečná povidla.



Než jsme ale všichni zasedli ke kávě a čaji, byly jsme s mamkou na hřbitově. Vyměnily jsme ve schránce dekorace už za podzimní a kousek se prošly. Podařilo se mi vyfotit jednu zajímavost. Na hrobě maminky, manžela maminky, vyrostly krásné dvě houbičky!


A abych nekončila hřbitovem, přidám záhonek u nás před domem. Letos na jaře ho založila jedna paní, co bydlí v patře nad námi a takle krásně jí rozkvetl.


Už nám topí

15. září 2012 v 7:55 | Jarka
To nám ten teploměr udělal pěkný sešup dolů. Už je mi doma zima a to ještě ani pořádná venku nezačala. Natáhla jsem svetr a ponožky na nožky (papuče nenosím) a taky jsem si povlíkla silnější prošívanou deku na spaní. Milé překvapení bylo, když jsem vačer zjistila, že nám poprvé zatopili a zavlažují i teď po ránu.
Včera jsme se byli podívat v botanické zahradě a protože je hned nad Jordánem, omrkla jsem i ten. Měla jsem přijít o pár minut dřív, protože se na něm určitě lovilo elektrickým proudem. Tady jsem si všimla nějaké práce na protějším břehu.


Nazomovala jsem foťák a zjistila, že z té loďky, přenášejí ryby do nádrže na autu.


Ale bylo to pro foťák i oko daleko, tak jsme zahli od rybníku do botanky.


Lekníny na jezírku už nejsou, ale bylo hezky vidět až na dno.


Na rantl si sedla vážka (nebo šídlo) a asi tam něco kladla do mechu.


Fotek jsem udělala milón, ale pro dnešek jsem vybrala jen durman - Andělské trumpety.





Mějte hezký víkend, snad bude aspoň trochu sluníčkový a teplý.

Ještě něco

13. září 2012 v 7:48 | Jarka
Včerejší den nám úspěšně propršel, dnešní začal stejně a mám takový dojem, že jsme na tom všichni, napříč republikou, stejně.
Celý den jsem nevystrčila nos, což ovšem vůbec neznamená, že jsem ten čas prožila smysluplně. Mimo toho, že jsem uvařila a pěkně po sobě v kuchyni uklidila, jsem ten den jen tak probendila. My, na zaslouženém odpočinku, to máme dobrý. Nic nám neuteče.
V archivu mi ještě zbylo asi 5 fotek z pondělí, kdy jsme byli u Jordánu. Všimla jsem si, že v některých místech bahnem prosvítá oranžová až červená barva. Nevím co to je, ale musím zklamat Katku, která psala, že o vybagrované bahno ze dna rybníků je velký zájem. To naše bahno je prý toxické, obsahuje zvýšené množství arsenu a nikdo nestojí o to, aby se odváželo na jeho území.


Tady je u hladiny vidět velká ryba.


Ve vodě i na břehu, bylo pár kačenek.


Toto je záběr na sádky, spousta bazénů je prázdných, nevím, proč toho 14kg tolstolobika, nedali do některého z nich.


Tady se sušily sítě, moc ráda bych měla štěstí a aspoň jednou byla výlovu Jordánu přítomna.


Když jsme stoupali ze sádek nahoru na jordánskou hráz, všimla jsem si studny.


Na závěr trochu práce, na tu cizí se pěkně kouká.