Červenec 2012

Figurky a panďuláci

31. července 2012 v 7:49 | Jarka
Už jsem si včera myslela, že se konečně dostaneme do lesa, ale zase nám to nevyšlo a museli jsme běžet do města do Spořitelny, překontrolovat platební příkaz na inkaso, protože nám neodešla z účtu platba za elektriku. Na účtu bylo vše v pořádku, zvorali to ti moulové na druhé straně.
Když už jsme byli ve městě, prošli jsme ještě mou oblíbenou botanickou zahradu. Hned u vchodu nás vítalo cosi dřevěného.


A jak jsme tak šli po pěšině, všimli jsme si, že je v zahradě těch novot víc. Toto vyřezávané, tam taky minule ještě nebylo.


O kousek dál, byl další panďulák.


To už jsem zbystřila pozornost a začala prohlížet okolí, jestli ještě nějakou figurku neobjevíme. U jezírka, byla další.


Vyfotila jsem si cedulku, která byla zapíchnutá u každého výtvoru. Tato je zrovna nějaká od bláta.


Za jezírkem, tančily víly.



Toto, se zrovna moc nepovedlo.


A ještě jeden panďulák na závěr. Nejsem si jistá, jestli jsme nějakého nepřehlédli, ale bylo nechutné vedro a těšili jsme se na zmrzlinu, tak jsme procházku botankou ukončili.


Sobotní léto

30. července 2012 v 7:54 | Jarka
Letošní léto je takové podivné. Aspoň tedy u nás, na jihu Čech.
Pravé letní dny s vymetenou oblohou a celodenním sluníčkem jsme snad zatím vůbec neměli. U nás to funguje tak, že každý den, máme jak to sluníčko, tak déšť. Takže ten můj nadpis vlastně lže. Ani právě uplynulá sobota se nedá počítat za letní úplně celá, protože tak jako vždy, i tentokrát zapršelo.
To léto mám v nadpise proto, že jsme se byli vykoupat.




Tentokrát s námi šel i náš vnuk.


Synovec měl prima lodičku. Byl na ní balónek, který po nafouknutí loďku popoháněl po hladině.




Kluci chtěli, aby je vyfotila při chytání míčku.


A jak jedou na tobogánu. Tady se mi do záběru připletla ta dívka a prima si nadhodila vodou. Fotila jsem vnuka, ten jede a synovce, ten už je ve vodě.


Bylo to fajn odpoledne, ale po večerní bouřce, nám propršela na střídačku se sluníčkem, celá neděle. To jsem zvědavá, kdy se zase k bazénu dostaneme.


Třída 9.května

28. července 2012 v 8:01 | Jarka
Aby jste si nemysleli, že Tábor je jen Jordán a Žižkovo náměstí, popojdeme ještě kousek dál ulicí 9.května, která vlastně tvoří celé naše město. Vždycky říkám, že u nás se nedá zabloudit, protože od nádraží až po náměstí, se jde rovnou za nosem, jednou ulicí.
Fotky jsou pořád pořizované stylem čelem vzad. Představte si, že jdete dopředu, ale podle snímků, vlastně couváte, jak rak.


Můj bývalý "ústav" fotím často, ale kdo by odolal, když je navíc na trase a uprostřed města.


Čelem vzad od školy, směrem na náměstí. Ta budova, je Spořitelna.


A teď jediný snímek, čelem vpřed.


A couváme dál.



A protože jsme se do města vypravili dopoledne a už bylo jedenáct hodin, zašli jsme do obchoďáku Dvořák a koupili si dvoje nudličky domů. Jedny byly s gyrosem (pro manžela) a ty druhé s kuřecím masem (pro mě). Fotka je bídná, můj kompaktík vyžaduje pořádné světlo.


Poslední ohlédnutí za obchoďákem.



Mějte krásný víkend! Úžasný

Pohledem turisty

27. července 2012 v 7:58 | Jarka
Teď v létě, kdy jsou města plná turistů se mi fotí mnohem lépe, nepřipadám si nepatřičně, když v ulicích vytáhnu foťák, naopak splynu s davem a jsem takzvaně nenápadná.
Když jsme šli z náměstí, všimla jsem si dalších dvou fotografek, je zajímavé, že to byly ženy a jedna z nich si fotila pěkně popořadě všechny domy i s jejich štíty. Doprovázel ji muž a ten měl v ruce nějaký plánek, kde měl ty domy očíslované i s jejich názvy.
Já to vzala jen halabala, protože už jste stejně všechny ty domy u mě viděli, ale na štíty jsem se ještě asi tak úplně nezaměřila.







Tento snímek je poněkud divný. Lidé stojí pěkně rovně, ale dům se na ně kácí, někde jsem udělala chybu, ale jsem takový fotograf-amatér, že fakt nevím, kde.


Tento štít asi tak letitý není, ale přece ho nenechám v archivu, stejně mi tam toho zase zbylo mraky.


Připomínám, že záběry ulicí, jsou vždycky pohledy zpět, takže pro toho, kdo naše město trochu zná, můžou být matoucí, ale jinak to kvůli protislunci nešlo.


A ještě jeden dům na závěr.



Už tam budem?...

26. července 2012 v 8:00 | Jarka
Včera nám úspěšně propršel celičký den, naštěstí, se ale moc neochladilo a tak to šlo.
Jsem ráda, že mám v archivu ještě pár fotek z města a nemusím si lámat hlavu, kam vyrazit za novými. Teď je i díky tomu nestálému počasí, docela těžké naplánovat nějaký výlet tak, aby byla jistota, že člověk nezmokne. Je pro mě těžko uvěřitelné, že jsou místa, kde skoro neprší a usychá tráva, u nás je zeleň svěží, pravidelně kropená z nebe.
Ale vrátím se k nadpisu. Dnes, už tam budem. Kde? No na náměstí přece. Jen se ještě zastavíme u tohoto růžového domu. No není krásný?!




A jsme na náměstí.



Pohled ke kašně. Vpravo od kašny, jsou naskládané židle, večer se na náměstí promítají filmy.




A nezastavujeme, máme zpožděníííí. Ještě jen otočka zpátky a jdeme ulicí dolů.


Těch fotek s otočkou zpět, jsem udělala víc, protože mi sluníčko svítilo naproti a když jsem chtěla dobrou fotku, jinak, než čelem vzad, to nešlo. Ovšem, ale, jaksi - pokračování zase až příště.

Cestou na náměstí

25. července 2012 v 8:06 | Jarka
Jak jsem včera psala, od vodopádu, kde jsme omrkli výpustní štolu, jsme se rozhodli protáhnout procházku na Žižkovo náměstí.
Cestou jsem fotila vše, co mi padlo do oka. Vzali jsme to boční uličkou, ale protože jsem tudy s foťákem nešla poprvé, některé domy jsem určitě už na blogu měla. Musím se tedy spolehnout na to, že nemáte tak dlouhou paměť, nebo že přimhouříte očko a podíváte se ještě jednou.



U tohoto domu si dokoce pamatuji na komentáře, diskutovali jsme o těch dvou rohových oknech.


Tady už přicházíme k vodárenské věži.


Naproti ní, jsem vyfotila tento balkon.


Pohled z hradeb na kurty, které jste viděli včera, je vidět i díra štoly, pro jistotu jsem ji označila.


A jdeme dál, náměstí je coby kamenem dohodil.



Ještě se zastavíme u kašny.



A na náměstí, dojdeme příště.





Jordán a kurty

24. července 2012 v 7:44 | Jarka
Když jsme v sobotu jeli přes Jordánskou hráz, všimla jsem si, že po dlouhém čase, konečně zase začala v Jordáně ubývat voda. Vypouštění před odbahněním, jde opravdu hrozně pomalu a to věčné pršení taky asi úbytku vody moc nepomáhá.
Včera jsme se tedy byli po čase podívat, jak to okolo rybníku vypadá a zaznamela jsem změnu, konečně je postavená celá násypná hráz a Jordán je rozdělený na dvě půlky.
Tam vzadu, jak je vidět rameno jeřábu, je hráz.


Břehy Jordánu za tu dobu, co jsou odhalené obrostly zelení, takže je nový úbytek vody vidět jako proužek bez trávy. Hráz s přiblížením.



Rozhodli jsme se, že se podíváme i k vodopádu, jestli už je funkční výpustní štola. Ještě pohled na kostel.


Tentokrát jsme zvolili jinou cestu a k vodopádu se vypravili po silnici kolem sádek a tenisových kurtů.





A už jsme u vodopádu. Štola pořád ještě funkční není, voda stále z Jordánu vytéká jen odsavnou hadicí. Na fotce je vidět suchý vodopád, suchá díra štoly a vpravo proud vody, který je odčerpáván z rybníku hadicí.


Když už jsme byli ve městě, vzali jsme to procházkou ještě i na náměstí, ale tam až příště.



Pořád nevím

23. července 2012 v 7:51 | Jarka
Pořád nevím, jestli mám tento článek psát. Možná bych měla počkat, až budu mít nové fotky a ozvat se až po té. No, ale co. Tak si tento blábol sesmolím a když nebudu chtít, nemusím ho vůbec zveřejňovat, že áno.
Včera byla neděle, což u nás značí návštěvní odpoledne a protože jsem od naší milé paní sousedky dostala krabičku borůvek, bylo jasné, že upeču borůvkový drobenkový koláč. Mám na něj recept z kalendáře, který je plný Hrnečkových receptů a ty hrnečkové, mám moc ráda, protože se člověk nemusí zdržovat vytahováním váhy. Nabeton už jsem tento recept na blogu měla, ale protože články netřídím do rubrik, zabralo by mi půl dne, než bych ho našla.


Neničte si oči, tady je ten recept vidět lépe. Všimla jsem si, že na něm mám nějaký kecanec, je vidět, že ho často používám.


Borůvky, které jsem dostala, byly chvíli na mrazáku, proto mi na koláči pustily hodně vody a drobenka se mi promáchala, takže koláč nevypadá tak dobře, jak by správně měl, ale chutnal i tak.


V archivu jsem vyštrachala modrý záhon z botanické zahrady, tak se snad trochu hodí k těm borůvkám.


A jestli jste si právě tento článek přečetli, znamená to, že jsem se nakonec přece jen rozhodla ho zveřejnit. Snad bude dnes slunečné počasí a dostanu se aspoň do města a ulovím nějakou slušnou fotku. Úžasný

Máme rádi zvířata

21. července 2012 v 7:45 | Jarka
Ano, všichni u nás doma máme rádi zvířata, ale žádné s námi v naší domácnosti nebydlí.
Vyjimkou bývá každoročně, pár prázdninových dní. I letos naši mladí potřebovali o dovolené pohlídat fenečku Ťapinku a premiérově i morče Lumpíka a potkana Fredyho.
Hlídali jsme je už předminulý týden, od čtvrtka do neděle, ale to jsem dávala fotky ze Zvíkova a tak se na zvířátka dostává až dnes. S Ťapinkou už to známe, z té jsem neměla obavu, ale ty "myši" jsme doma ještě neměly, tak jsem si od vnoučat nechala sepsat, co který hlodavec každý den potřebuje.
Lumpík, je vnuka. Byl to bordelář, ale vděčný strávník.




Potkan je vnučky a z toho jsem měla největší obavu, protože už je prý přestárlý a vnučka dokonce upozorňovala, že by nám mohl umřít - nejde mi napsat chcípnout, protože to bylo překvapivě milé zvířátko. Vůbec se nebál, jakmile jsme se přiblížili, vyběhl z domečku na plošinu v kleci a dožadoval se něčeho dobrého. Málokdy, ale to něco snědl, napřed to popadl do paciček, pak do tlamičky a běžel si to sousto, někam zahrabat. Byl to nanejvýš společenký a přítulný potkánek a nemít ten holý ocas (brrr), tak řeknu i moc hezký.






No a Ťapinku, už jsem na blogu měla. Byla velmi hodná, ale zase moc nežrala, spíš čekala jestli nám něco neupadne z talíře a své granule vzala na milost jen v nouzi nejvyšší. Tady je v předsíni a vypadá smutně, ale snad se jí u nás aspoň trochu líbilo.



Co se nevešlo

20. července 2012 v 7:52 | Jarka
Jednou to přijít muselo, i našeho posledního výletu je konec, ale protože je čas prázdnin a dovolených, budu doufat, že se brzo ještě někam podíváme.
Jako vždy, když udělám hodně fotek, nevejdou se mi všechny do článků anebo, se taky často ani tématicky nehodí. Tak se stalo, že mi zbyla boží muka, která byla jen kousek od parkoviště na Zvíkově.



Po výjezdu ze Zvíkova, jsem si všimla na střeše náměsíčníka. Manžel mi zastavil a já si ho vyfotila, fotila jsem s přiblížením a snímky nejsou hezké.



Za tím samým plotem byla také střecha s kohoutem.


Kousek dál růže u oprýskané zdi.


A ještě dál, docela hezký domek.


A to je konec našeho výletu v okolí Orlické přehrady.