Květen 2012

Kontrola Jordánu V.

31. května 2012 v 7:55 | Jarka
Už podruhé v tomto měsíci, zamíříme k našemu Jordánu, který se chystá na odbahnění. Tentokrát jsem nešla kontrolovat, jestli už je proražená vypouštěcí štola, ale vzali jsme to na protilehlý břeh rybníku, omrknout, jak pokračuje jeho přepažení. Jordán se totiž bude vypouštět a odbahňovat ve dvou etapách. Bude to stát spoustu korunek, ale většinu zaplatí EU. Toto jsem vyřízla z velké informační tabule.


Zajímavější je ale plánek Jordánu, kde je hezky vidět v jakém místě, se dělá násypná hráz. První se bude vypouštět a odbahňovat ta modrá část, která je blíž k městu. Na konci je Jordánská hráz.


Tam v dálce, jak je vidět rameno jeřábu, se buduje ona hráz. My ji omrknem i trochu blíž.



Tady už jsme přímo naproti. Hráz se dělá na nejužším místě u Vojenské plovárny. Letos na ni nepůjdeme. Plačící


Na této straně Jordánu, jsme viděli i zaparkované auto pyrotechniků.



Po odhalených březích chodí lidé a sbírají škeble, jeden z této dvojice má kyblíček, ale druhý chodil s nějakým detektorem, či co to je?



V novinách jsem četla o velkém úhynu tolstolobiků, jestli je to i tato leklá ryba nevím, ale veliká byla aspoň metr. Tolstolobici byli do Jordánu vysazeni uměle, protože se živí řasami a sinicemi. Měli tedy čistit vodu, ale moc se jim to nedařilo.




V novinách ale psali, že je to běžný každoroční úhyn starých kusů a s vypouštěním, to prý nemá co dělat.

Po okreskách

29. května 2012 v 8:00 | Jarka
Když někam jedeme autem, jem ráda, když sjedeme z hlavní silnice na ty vedlejší, okresní.
Často totiž za jízdy vidím něco hezkého pro objektiv foťáčku a manžel mi nikdy nechce zastavit, že prý jsem se zbláznila, že nemůže. Na takové vedlejší silnici jsme většinou sami a patří jen nám. Pravda, někdy jsou samá jáma a to pak manžel nadává, ale většinou jsou pěkné a pak to nemá chybu.
Tady mi zastavil u rybníčku a dokonce si všimnul, že ve svahu u cípu lesa, stojí boží muka. Takle skoro nejsou vidět.


Ale po přiblížení, už jsou jasně tam.


O kousek dál se pásly krávy. Teda teď už se většinou válely v trávě a přežvykovaly. Nechtěla bych mít tak složité trávení.




Přibrzdili jsme i u vesnického kostelíka, nebo spíš kaple?


A toto vše jsme viděli kolem obce Vlásenice. Určitě bych si ten název nepamatovala, ale protože se znám, že když pak doma třídím fotky, už nevím odkud jsou, naučila jsem se fotit cedule.


Včera neděle byla

28. května 2012 v 7:48 | Jarka
Včera neděle byla a jako správný křesťan, jsem využila sedmý den v týdnu k odpočinku, což ovšem neznamená, že mám čas na počítač a blogování. Neděle je u mě prostě nestíhací. S vyplazeným jazykem
Dopoledne jsem byla ve sboru naší Církve bratrské, pak hohem připravit oběd, abych se mohla podívat na ČT24, na diskuzní pořad Otázky Václava Moravce a pak rychle nachystat něco na zoubek pro odpolední návštěvu.
Včera dopoledne jsem si všimla omrzlého ořešáku a to jsem si myslela, že se tři ledoví muži, u nás obešli bez následků. Přesně takto to vypadalo vloni a letos, tedy zase žádné vlašské ořechy, na táborsku, nebudou.




Na víkend, jsem pekla strouhaný koláč podle receptu, který jsem si opsala u babi Maňasové. Nastrouháno a šup do trouby.


Upečeno a šup, do pusy.


A ještě se musím pochlubit oceněním od Katky. Nebudu vyjmenovávat další jednotlivé blogy, které by si toto ocení zasloužily. Zasloužíte si ho úplně všichni a proto ho posílám dál, všem báječným a milým pisatelům blogů, kteří ho dnes u mě naleznete.



Všude dráty

26. května 2012 v 7:38 | Jarka
Tak a je tu víkend a budeme vařit, smažit, péct i uklízet.
Ne, že bych to neděla průběžně každý den, ale sladké peču jen na víkend. Dnes mám v plánu udělat Strouhaný koláč s tvarohem, podle babi Maňasové. Je dobrý, v lednici už mám týden dva tvarohy a už jsem ho dlouho nedělala. Už teď, na něj mám chuť. Jsem děsná, ale sladké miluji.
A proč jsou v nadpisu ty dráty? No protože jsou opravdu úplně všude. Jsou kolem vesnic a jsou kolem památek, najdete je v polích, jsou prostě všudypřítomné.
To mi takle padl do oka hezký kostelíček. Vystoupila jsem z auta a vyfotila ho.


Ten sloup se dá doma oříznout a rozhodla jsem se sestoupit ze silnice na kraj louky. To by bylo, abych na ty dráty, nevyzrála. Ale, kdepak.


Je možné, si kostelík foťákem přiblížit. Jenže dráty vidím pořád.


Tak zadřepnu do trávy a pokusím se o podhled. Ovšem zatímco se mi kostelík kácí, dráty zůstávají na místě.


Víkend, má být zase sluníčkový, jako stvořený, pro výlety. Tak si ho pěkně užijte.


Promarněná šance

25. května 2012 v 7:39 | Jarka
Při výjezdu z vesničky Meziříčí, jsem si na kraji pole všimla božích muk, nebo snad zvoničky bez zvonečku? V každém případě jsem vyskočila z auta a vyfotila si to.



Jak jsem tak chodila kolem dokola všimla jsem si, že po silnici hopká zajíc. Nevím jak vy, ale když na výletech fotím, nenechávám foťák pořád otevřený a jak můžu, tak zasouvám objektiv. Nevím, jestli tím šetřím baterku, nebo ji naopak věčným zapínáním a vypínáním spíš unavuji, ale je to můj zvyk. Jenže pak se mi často stane, že než si foťáček otevřu, objekt mého zájmu ufrnkne. Toto ale nebyl ten případ. Na zajíčka jsem namířila a zmáčkla čudlík. Ovšem!!! Nerozhodný Nezmáčkla jsem spoušť, ale čudlík hned vedle a foťák si vypnula. Takže si zajíček mezi tím odhopkal tak daleko, že už se nedal vyfotit. Ten flíček, uprostřed silnice, to je on.


Vážně je tam. Vyfotila jsem ho 2x. Tady jsou oříznuté oba snímky.




Zase bylo krásně

24. května 2012 v 7:45 | Jarka
Opět máme pár dní po sobě, sluníčkové počasí a včera už bylo i teploučko jak v létě.
Podařilo se mi přesvědčit manžela, aby jsme vyjeli za město do polí. Sotva jsme vjeli na vedlejší silnici, žlutě se na nás usmálo pole s řepkou.



Nejeli jsme nikam daleko. Asi 7km za naším městem, je obec Meziříčí a tam jsem si vyfotila dvě kapličky. Jednu větší, o které jsem se dočetla, že je to věrná kopie (1983) původní kaple, zasvěcené sv.Anně (1846). Ta původní kaple, stála blízko u silnice, takže bránila jejímu rozšíření a protože byla i velmi zchátralá, byla nahrazená tou věrnou kopií, která už stojí o kousek dál.



O pár kroků dál, hned vedle mostu, je malá kaplička sv.Nepomuka.




Pod mostem, teče Vlásenický potok. Má krásně čistou vodu a kvetou v něm blatouchy.


Na závěr, autoportrét.



Ještě v zahradě

22. května 2012 v 7:49 | Jarka
Tentokrát jsem toho v botanické zahradě vyfotila nějak moc. Dnes, už v ní budeme potřetí a to jsem se ještě ani nadostala k jednotlivým květinkám.
Tady už jsou vidět boudo-klece s ptáky invalidy.


Když jsem u hrdliček vyfotila ten hovínkový stalagmit, popošli jsme pár kroků a uviděla jsem kočičku. Honem jsem na ni zaměřila objektiv foťáku, aby mi nestačila utéct.


Jenže ta kočička se utéct vůbec nechystala. Namířila si to přímo ke mě.


A začala se mi otírat o nohy. Podrbala jsem ji na hlavičce a ona se rozplácla jak široká tak dlouhá na cestičku a chtěla drbat víc.


Chvíli jsem ji hladila a pak jsme šli dál. Kočička se ještě valí na zemi.


Došli jsme ke kleci s Wolémií vznešenou. Minule ještě venku nebyla, asi se čekalo až přejdou tři ledoví muži, ale teď už se zase, ze skleníku, přestěhovala na letní byt. Ta Wolemie, je rostlina z doby dinosaurů.



Vloni, se mi zdálo, že jí nějak osychají konce větviček, ale letos je vidět, že má nové světle zelené výhonky a že se jí daří moc dobře.



Jezírko a hovínko

21. května 2012 v 7:43 | Jarka
Tak a teď se mi zas jednou povedl nechutně bulvární nadpis, ale nechtěla jsem psát, Opět v botanické zahradě, nebo by se ještě nabízel nadpis, Zase v zeleni.
V nadpise, ale vůbec nelžu a jen doufám, že není pohoršující. No co, jestli mě během psaní a vkládání fotek napadne jiný titulek, můžu ho pořád ještě změnit.
V botanické zahradě už máme vyšlápnutou trasu, kolem leknínového jezírka. Před ním rostou velikánské listy nějaké rostliny.


Jezírko je krásné i když ještě lekníny, ani žluté stulíky nekvetou.


U jezírka jsou lavičky k posezení a je na co se dívat. Nejenom, že teď všichni ptáčkové krásně zpívají, ale některým se zachtělo i vykoupat. Při koupeli jsem přistihla kosa. Detailní snímky jsou dost přiblížené a ještě oříznuté, takže nekvalitní.





Dál jsme šli kolem zahradního domku, který je celý utopený ve zvláštním zeleném světle, za které určitě může sluníčko a zelené listí na stromech.



A teď bych vás neměla připravit o ta hovínka. V botance je pár klecí s poraněnými ptáky, které nelze vrátit do volné přírody a mě zaujala klec s hrdličkami. Asi chodí všechny dělat potřebu hlavně na jedno místo na vršku větve, protože se pod ní, z toho ptačího trusu, utvořila kopice ve tvaru stalagmitu. Na klecích je hodně husté pletivo, takže je do nich špatně vidět, ale snad tu kopičku uvidíte.


Kadivětev.



Pěnišníkově

19. května 2012 v 7:39 | Jarka
Vždycky, když mám nouzi nejvyšší, myslím o fotky, jistí to procházka do botanické zahrady.
I tentokrát jsem si nechala vytrhnout, ten pomyslný trn z paty, focením květinek. Manžel už se mnou chodí úplně dobrovolně a ještě mi ukazuje, co se kde šustne, takže mám vyfoceného i koupajícího se kosíka v jezírku, kočičku a ptačí hovínka navršená do tvaru stalagmitu. Mrkající
Pro dnešek, jsem ale vybrala jen kvetoucí pěnišníky, kterých je plná zahrada a ve všech možných barvách. Aspoň doufám, že to pěnišníky všechno jsou, sem tam jsem se podívala na cedulku a byl to on.












Užijte si krásný, teplý a sluníčkový víkend. Dnes se jde pochod Praha-Prčice. I z našeho města vede jedna trasa do Prčic a náš mladší synek na ní vyráží. Tak všem přeji pohodlné boty a dobrou náladu. Úžasný

V zeleni

17. května 2012 v 7:52 | Jarka
Vždycky, když jdu na jaře naším parkem u nádraží, obdivuji kolonii hnízdicích havranů.
Už jsem o nich na blogu několikrát psala a pokaždé mě zas a znovu ten křik velkých černých ptáků přinutí zvednout hlavu a vytáhnout foťák.
Jsou to úžasní ptáci, i když si to o nich nemyslí každý a je hodně lidí, kteří by je rádi z parku vypudili. Havrani k nám létají asi od roku 2005 a už se jejich hnízda vyskytují i v botanické zahradě a jednom panelákovém sídlišti a dělají nám společnost do doby, než vyvedou mláďata (červen - červenec). Teď, už jsou schovaní v zeleni stromů.


Je zajímavé, že stromy, na kterých mají hnízda, jsou zelené míň.


Lidem se nelíbí nejen jejich křik, ale i hovínka na lavičkách. Nedělala bych z toho ale problém, park je velký dost a laviček je taky dost a havrani nehnízdí na všech stromech.


V trávě jsem vyfotila dva kosíky?


No nevím, jsou nějací kropenatí. Že by mláďátka? Nebo snad špačkové? To jsem ornitolog! Rozpačitý



A ještě se pochlubím diplomkem od jjanyky. Je to jen druhé místo, tomu modrému slimáččímu krasavci, co je vlevo dole, jsem totiž nepřišla na jméno.