Březen 2012

Mansarda?

31. března 2012 v 7:58 | Jarka
Tento domek jsem si vyfotila při našem pěším přesunu od auta, na židovský hřbitov.
Možná řeknete, že na tom domě není nic hezkého, že je to kůča zralá na demolici, ale mě zaujal ten dřevěný přístavek na střeše. Vždycky jsem bydlela v paneláku, teď v činžáku a tak mě různé výklenky, přístavky, verandičky a jiná vylepšení, přivádějí k vytržení. Takto jsem ten domek spatřila zdálky.


Takto vypadá od silnice. Když jsme šli okolo vyběhl na dvorek maličký psík, za ním ještě jeden a aby toho nebylo málo, vyběhl z domu ještě třetí a taky mrňousek (vzrůstem, ne štěňátko).


No, takle ten dům opravdu není nic moc.


Ale koukejte na tu mansardičku (jestli to říkám dobře), ta je kouzelná.


Teď už bych se do ní asi bála vstoupit, ale je vidět, ža má otvírací dveře a malinké odpočívadlo před nimi. Mě se to zdá, úplně jak v pohádce.




Mějte krásné víkendové dny. Počasí výstavní nebude, ale aspoň můžeme nádherně lenošit. Mrkající

Rozcestí a divný strom

30. března 2012 v 7:51 | Jarka
Od studánky u Dobré Vody, jsme se prošly s Maruškou ještě kousek do kopce, aby jsme si vyfotily nedaleká Boží muka. Pánové zůstali dole u auta. Ta muka byla taková zvláštní, byla kulatá a neměla ani svatý obrázek, ani sošku.
Už je vidíme.


Maruška si všimla ještě jedné zajímavosti. Po levé straně silnice, rostl strom s podivně srostlými kmeny. Vidíte ho na předcházejícím snímku? Tady je ještě jednou.


Napřed ale k božím mukám.


Svým válcovitým tvarem byla opravdu zajímavá a stála pěkně na rozcestí, jak maják na křižovatce cest.



Když jsme šly zpátky, okoukly jsme ještě jednou ten srostlý kmen stromu.




A ještě pohled na rozcestí.


Zpráva o počasí. Včera u nás bylo zataženo a k večeru začalo i pršet, to samé pokračuje dnes s tím, že se i citelně ochladilo. Na déšť, se ale nezlobím. Bylo už moc sucho a teď očekávám, že se zavlažená příroda začne konečně pořádně zelenat.

Dobrá Voda

29. března 2012 v 7:51 | Jarka
Další zastávka na našem úterním výletě, byl kostelíček s pramenem, Dobrá Voda u Sedlečka.
Snažila jsem se o tomto místě najít něco víc na internetu, ale jako vždy, jsem neuspěla. Vždycky musím obdivovat Marušku, která se jen tak nevzdá a pokaždé o místech, která při našich společných výletech navštívíme, něco zajímavého vyšťourá. U tohoto kostelíka je pramen s vodou obsahující síru a provozovaly se zde kdysi malé lázně. Na dveřích, jsem si přefotila cedulku.


Je to moc krásné místo.





Tady je pramen, vzadu, ve výklenku, je hlava, proč tam je, jsem se nedopátrala. A ještě musím podotknout, že jsme tentokrát s Maruškou tu vodu ochutnaly, ovšem až potom, jsme se dozvěděly, že obsahuje i síru. No jak vidíte, na výletě jsme byli v úterý, dnes je čtvrtek, takže jsme ochutnávku obě přežily.




Na závěr se musím pochlubit svým fotoúlovkem. Když jsme k Dobré Vodě přicházeli, vyrušili jsme veverku.


A ještě jednou, oříznutá.



V Janově

28. března 2012 v 7:46 | Jarka
Včera jsme s našimi mladými, byli na malé fotovyjížďce v okolí Tábora.
Sluníčko nám svítilo, i když bylo chvilkami spíš pošmourno, ale docela jsme podcenili brzké jaro a byla nám zima. Taky jsme vyjížděli už v devět hodin, což je vlastně osm a než začalo slunce trochu hřát, klepali jsme tak zvaně kosu.
Naše první zastávka, byla v obci Janov, kde mají hezounký kostel. Od zaparkovaného auta, jsme vesničku pěkně obešli, čímž jsme vyprovokovali všechny hafany za ploty, k hlasitému štěkání.
Tady už je kostel sv.Jana z Nepomuku vidět, ale fotila jsem spíš to oprýskané stavení.



Toto už je hřbitovní kaple.


A teď už kostel. Má krásnou dřevěnou zvoničku.





V Janově taky mají před hospůdkou, která se příhodně jmenuje Pod lípou, památnou lípu.



A poslední fotka je sv.Jan Nepomucký. Vždycky mám problém zapamatovat si všechna místa, která jsme ten den navštívili a Jan mi posloužil, jako mnemotechnická pomůcka. Jan - Janov. Mrkající



Radost i starost

27. března 2012 v 7:38 | Jarka
Napřed ta radost. Naši mladí mají opět společné volno a my vyrážíme na další průzkum po táborsku. Už tady žiju spoustu let, ale až teď vlastně pořádně poznávám blízké okolí.
Zatím jsem si ještě nezvykla na to, že ráno vstáváme o hodinu dřív. Pořád se budím mezi šestou a sedmou hodinou, ale nějak cítím, že vstávám dřív. Dokonce jsem z kuchyňského okna zachytila vycházející sluníčko.


Venku se pomaloučku polehoučku probouzí příroda a i my lidé se znažíme po zimě vysmejčit své příbytky a uvítat jaro v novém. Tady to vzali z gruntu.


U domů už jsou vidět nazdobená okna a vchody.




Včeličky i jiní hmyzíci už mají co do sosáčku.




A teď ta starost, nedá mi to a musím se vám svěřit, co se v naší rodině stalo nemilého. Včera byl náš mladší syn na poště platit složenky a jednu si vypisoval na místě u stolku. Trouba si položil peněženku s pěti tisíci a veškerými doklady na ten stolek a když se na vteřinku nahnul k batohu a pak chtěl pokračovat ve psaní, všiml si, že je peněženka pryč. Na policajtech mu řekli, že je na poště kamerový systém a že se podívají na záznam, ale nevěřím, že se ještě z penězi shledá. Vlastně, my shledáme. Protože jsme museli vybrat z účtu a ty jeho složenky, uhradit. Plačící

Makro - omyl

26. března 2012 v 7:43 | Jarka
Už se vám to někdy s foťákem stalo? Mě už několikrát.
Na mém kompaktíku jsou dvě nastavení pro focení z blízka, makro a super makro. No a jak se mi to vlastně přihodí? To si takle vykračuji, fotím kde se co šustne a najednou mě třeba upoutá hezká kytička, sesunu se do podřepu, přenastavím foťák a kytičku si vyfotím. Pak se spokojeně zvednu a vykračuji si dál a znovu si fotím, co se kde šustne. Ovšem na foťáku, samozřejmně zůstává makro.
Naposled se mi to stalo, když jsme obcházeli klokotský kostel. Tady už jsme za hřbitovní zdí.


A právě kousek od tohoto místa, jsem uviděla trs sněženek.


Naštěstí jsem je fotila tím prvním stupněm makra, protože všechny další snímky, jsou v tomto režimu. Kompaktík je ale pašák, na těch fotkách to není moc vidět. Došli jsme k návrší, nebo spíš skalce, které se říká Kalvárie.


Na skalce, dřív stávala malá dřevěná tvrz Vítka z Klokot (1220). O jejím zániku se prý nedají nalézt žádné zprávy, ale předpokládá se, že vyhořela.




A ještě pohled do lesíku. Zatím je pořád béžovo, akorát sem tam rostlo pár výhonků vlaštovičníků a krásně zpívali ptáčci.




Z blízka i dálky

24. března 2012 v 7:32 | Jarka
Jestli jste si včera mysleli, že už bylo klokotského kostela dost, tak jste se mýlili.
Nejsem totiž žádný troškař a ten poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, jsem vyfotila ještě několikrát. Už jsem ho fotila v zimě i v létě, důkaz je zde. Tentokrát jsem nebyla s foťáčkem v podloubích za zdí, ale zůstala jsem venku.



Toto je boční vchod. Pamatuji si, že kdysi býval otevřený.


Teď se vstupuje tudy.


My ale nevstoupíme podíváme se na hřbitov, který je součástí kostela.



Ráda si čtu staré náhrobky, kde se dozvídáme o společenském postavení zemřelých. Třeba se mi líbil jeden, kde bylo napsáno, že tam leží vdova po vrchním komisaři finanční stáže v.v.. Pár jsem si jich vyfotila.




Mějte hezký víkend, před chvílí říkali v rádiu, že nás vysvlékne do triček. To se mi líbí, horší je to s tím, že nám ze soboty na neděli zase seberou hodinu. Nerozhodný Tak, nezapomeňte!

Okolo Klokot

23. března 2012 v 7:59 | Jarka
Včera jsem byla po obědě mamce pomoct pověsit záclony a protože bydlí na sídlišti, které je coby kamenem dohodil od Klokot, vyrazili jsme o chvilku dřív a prošli se okolo poutního kostela Nanebevzetí Panny Marie.
Ten kostel už jsem fotila několikrát, tak jsme to včera vzali trochu zeširoka. Ke kostelu vede alej roubená vysokými lipami, pod kterými jsou zastavení křížové cesty. Toto je ale pohled od kostela k městu.



Příblížila jsem si kostel na náměstí, ale je v šedavém oparu.


Kousek pod poutním kostelem jsou dvě kapličky. Jedna je skoro rozpadlá a druhá, sv.Antoníčka, je hezky opravená. Vyfotila jsem jen tu opravenou. Napřed proti světlu a pak po sluníčku.




A zpátky ke klokotskému kostelu.




Ptačí párečky

22. března 2012 v 7:50 | Jarka
Napřed se musím pochlubit, že mám umytá všechna čtyři okna a vyprané záclony. Myslela jsem, že si dám dvě okna jeden den a další dvě druhý den, ale nakonec jsem si vykasala rukávy a už je to uděláno, už je to hotovo.
Ve svém, poslední dobou pořád chudičkém archivu, jsem našla dva ptačí párečky. Stromy bez listí moc hezké nejsou, ale mají tu výhodu, že jsou na nich ptáci dobře vidět. První páreček jsem si vyfotila na hřbitově. Jak vidíte, jsou to hrdličky.



Druhý páreček je z města. Do parku u nádraží, už se vrátili havrani a jejich krákání je slyšet do daleka.


Maximální zoom, už jsou vidět i hnízda.


A ještě oříznuto.


A nakonec se pochlubím diplomkem, který jsem dostala za jarní soutěž u jjanynky.



Ještě domy

20. března 2012 v 7:53 | Jarka
Včera jsme prošli náměstí, dnes, naši minulo-páteční procházku dokončíme.
Z náměstí jsme se bočními uličkami dostali na Parkány, ze kterých jsem vyfotila jez na Lužnici (už jste viděli). I v těchto uličkách už jste se mnou někdy byli. Některé domy prokoukly do nových fasád, jiné by už znovu nový kabátek potřebovaly.



Z Parkán, jsme se vrátili do města. Toto je křižovatka, která odděluje starou část města, od té novější. Auto jede tam, odkud my právě přicházíme, velký dům s ozdobným štítem je gymnázium a za ním Jordán, my jdeme doprava.


Přejdeme ulici Budějovickou. Všechna auta, která projíždí Táborem, jedou po této silnici a když přejedou křižovatku na předcházející fotce, jsou z našeho města dřív, než si stačí uvědomit, že v něm byla. Ta auta. A lidi v nich taky.


Přešli jsme a vidíme toto. Za mého mládí, zde byla stará zástavba. Ještě si pamatuji na Rybárnu, Cukrárnu a Hračkárnu. Kousek dál, jak je hotel Palcát, byly také staré domy, mimo jiné Fotograf, kde jsem se fotila na maturitní tablo a odkud máme i snímky svatební.


Hotel Palcát.


Moje bývalá škola.


Chodník před květinářstvím.