Leden 2012

Nová Cerekev - synagóga

31. ledna 2012 v 7:55 | Jarka
V Nové Cerekvi, mají nejenom krásný katolický kostel, ale i nádhernou židovskou synagógu (1855).
Už jsem ji jednou na blogu měla, tak jsem ji tentokrát moc nefotila. Ta stavba je v romanticko-pseudomaurském slohu a dočetla jsem se, že se opravuje. Když jsem ji viděla, říkala jsem si, že se snad chtěli ty dva náboženské tábory trumfnout, který z nich, postaví velkolepější boží stánek.
Tentokrát nám svítilo sluníčko, tak stejná fotka jako před časem, ale sluníčková.


Okolo stavby jsou domky a za nimi, co by kamenem dohodil, je i židovský hřbitov. Tyto snímky jsou pořízeny z louky u hřbitova.



A tady už je hřbitůvek. Je ze 17.století, nejstarší náhrobek je z roku 1692, my jsme se ovšem za zeď nedostali a fotili jsme jen z dálky.







A teď z jiného soudku. Využila jsem mrazů, které k nám přišly, včera večer přestěhovala obsah lednice i mrazáčku na balkon, lednici vypnula ze zásuvky a teď ji pořádně celou vydrhnu. Už se na to těším, lednička bude zas na chvíli jako nová. Mrkající

Nová Cerekev - kostel

30. ledna 2012 v 7:56 | Jarka
V sobotu dopoledne potřeboval manžel zajet do Nové Cerekve a aby mu nebylo náhodou cestou smutno, dělali jsme mu já a naši mladí doprovod. Jinými slovy, využili jsme té cesty k malému zimnímu výletu.
Na místě chtěl být už v devět hodin, tak jsme vyjížděli v osm a mě se podařilo, po vjezdu na Vysočinu, vyfotit sluníčko když bylo ještě docela nízko.


Po příjezdu si šel manžel po svém zařizování a my ostatní, jsme šli na obhlídku městyse Nová Cerekev. Už jsem tady jednou byla. Tehdy jsem fotila židovskou synagógu, tentokrát začnu barokním kostelem sv.Tomáše Becketa (polovina 18.století). Původní kostel byl dřevěný (14.století) a nazýval se "cierkev" (církev) a od toho se pak začala obec jmenovat Cerekev. Ten kostel je překvapivě obrovský.




Na boční stěně, má hned dvoje sluneční hodiny.


A jěště záběr společně se dvěmi kapličkami.


Okýnko měla tato kaplička úplně zamrzlé.


Ale přece jen jsem našla, vlevo dole, malinkou škvírku a pokusila se vyfotit část vnitřku.



Ledový víkend

28. ledna 2012 v 8:03 | Jarka
Přece jen se ta zima vzpamatovala a měsíc leden, hájí čest svého jména.
Noční mrazy, jsou ale velké až moc a to mají prý ty ještě větší teprve přijít. Už se ale přibližuje měsíc únor a i když je letos o jeden den delší, čeká nás po něm březen a budeme vyhlížet jaro. Já, si ale zatím lebedím v té zimě.
Dnes dopoledne potřebuje manžel zase jet do Nové Cerekve, tak pojedu s ním. Sice nemá svítit sluníčko, ale třeba se mi podaří nafotit pár zimních snímečků a když ne, taky nevadí, stejně se těším na projížďku.
Všimli jste si, že sice mrzne, ale sluníčko už docela hřeje? Na krmítku pro ptáčky, udělalo sluníčko, voda a mráz, pěkné krápníčky.




A ještě vložím jeden vtípek. Měla jsem ho v křížovkářském časopise a zdál se mi dobrý. Ovšem takto to u nás doma nevypadá, i když u počítače trávím času hodně. Mějte krásné, víkendové dny.



Zimní procházka

27. ledna 2012 v 8:03 | Jarka
Včera byl u nás zase krásný slunečný den.
Manžel mě po obědě překvapil otázkou, jestli se nepůjdeme projít a taková nabídka se neodmítá. Zdá se, že už si na moje fotoprocházky zvyká.
Aby jsme nešli jen tak bloumat, vydali jsme se do nedalekého Kauflandu pro chleba. Tedy, aby bylo jasno, ten chleba nekupujeme přímo v této prodejně, ale u pekaře, který má své prodejní místo v boční "kóji". Ta "kóje" se mi moc nepovedla, ale řekněte mi, jak ta boční prodejní místa nazvat? Chleba má tento pekař výborný chuťově a vždycky krásně čerstvý. Při zpáteční cestě, jsme se ještě stavěli na hřbitově a sklidili vánoční výzdobu, všimla jsem si ale, že jí tam spousta ještě přetrvává, lidé asi mají málo času, však nám to taky trvalo. Mrkající
A teď už pár snímků, ze včerejší procházky.



Sněhu hodně ubývá, sluníčko se mi opíralo do černé bundy a krásně hřálo.





Na sněhu

26. ledna 2012 v 8:00 | Jarka
Dnešní nadpis, by přesněji zněl - Na Popravišti, ale nechtěla jsem vás vylekat titulkem.
Ale jinak je to tak, v našem městě máme Popraviště, nechtěla jsem ho fotit prvoplánově, chtěla jsem hlavně za sněhem, ale když jsem přemýšlela kde jsme ještě nebyli, vyšlo to takto.
Je to místo hned za bývalými kasárnami a je to památník, kam jsme povinně chodívali už jako školáci každý rok na uctění památky 156 českých lidí, kteří tady byli v roce 1942 popraveni. Poslední léta, je to ale moc hezké místo. Vznikl zde pěkný parčík s dětským hřištěm a protože je to v blízkosti velkého panelákového sídliště, je tady celé léto plno.
Auto jsme nachali na parkovišti u obchoďáku.


Na sloupku jsem vyfotila cedulku.


Toto je choník vedoucí k památníku. Po levé straně je pět desek s nápisy, Lidice, Ležáky, Terezín, Javoříčko, Mnich.




Včera u nás ležel sníh a dokonce svítilo sluníčko. Když jsem byla venku, už se obloha protrhávala, ale slunce s plnou parádou vysvitlo až když jsme jeli domů. Což je v mém případě, úplně normální stav.





Boží muka + ocenění

25. ledna 2012 v 8:03 | Jarka
Úplně jsem zapomněla na pár fotek, které jsem si dokonce už připravila do blogového archivu.
Leží tam od konce listopadu a asi by tam ležely dál, protože se mi nezdají dost hezké. Když jsem je pořizovala, bylo málo světla a navíc, se mi o nich nepodařilo nic zjistit. Z nadostatku jiných snímků, dostaly amnestii. Vtipné je, že po tak dlouhé době, už jsem si nebyla jistá, kde jsem je vyfotila. Ptala jsem se manžela, ten to věděl, ale nemohl si vzpomenout na název toho místa, takže jsme hledali v autoatlase (jinou mapu nemaje) a mě se to stejně nezdá. Protože, ale manžel začal být navýsost nevrlý, beru to, co říká.
Ta boží muka, jsou u obce Dírná a kdo nevěří, ať tam běží. Překvapený






A teď musím moc poděkovat Lucince, za milé překvapení v podobě ocenění.



Měla bych na ocenění nominovat dalších pět blogů a taky to udělám, i když mám obavu, že už se budu opakovat, protože mám tu zkušennost, že se tato ocenění po blozích šíří lavinou. Takže ocenění předávám a tím snad i radost udělám:

Naskenováno + zkopírováno

24. ledna 2012 v 8:04 | Jarka
To jsem si zase lámala hlavu s nadpisem!
Lámu si ji vždycky, když vlastně nevím o čem psát, už bych nutně potřebovala někam vyrazit za fotkami, ale v této nezimě, mě ani vycházky netěší. Foťáček pořád nosím v kapse u bundy, jenže není proč ho z té kapsy vyndavat.
Včera jsem se odpoledne probírala starými fotkami a našla jednu z dětství. Na ruce mě drží babička (taťky maminka). Když jsem byla malá byla jsem blonďatá, pak jsem byla celý život tmavovláska, abych se posledních pět let, vrátila k blondýně.


Ještě jednu fotku jsem našla. Je z mého prvního zaměstnání. Po škole (zemědělská), jsem nastoupila jako veterinární technik a na porážce, jsem prohlížela maso. Dělala jsem to dva roky a vzpomínám na tuto práci ráda, určitě lepší než pak další roky prožité na židli za kancelářským stolem. Jsem ta první zleva.


A ještě se dnes musím pochlubit s dalším diplomkem. Dostala jsem ho za rozpoznání 3D obrázků. Na tyto obrázky se dívám moc ráda. Vzpomínám, že poprvé jsem toto viděla na jedné výstavě, kde ty obrazy byly veliké a visely na stěnách. Tenkrát mi chvilku trvalo, než jsem se na ně naučila dívat, ale jak na to člověk jednou příjde, už je to hračka a bezva zábava. Ty obrázky jsou u Emilky, najdete ji u mě v oblíbených, pod jménem Enili.



A zase nic

23. ledna 2012 v 8:00 | Jarka
V sobotu odpoledne u nás nádherně chumelilo a během chvíle bylo krásně bílo.
Mé srdce plesalo a já se těšila, že to tak na pár dní zůstane. Jenže letos je ta zima fakt divná. Zatím pokaždé, takové sněžení přešlo v déšť a ne jinak, tomu bylo i tentokrát. Večer lilo takovým způsobem, že nám bušící déšť o okenní parapet, rušil sledování televize.
Když jsme jeli po páté hodině z návštěvy od mamky, ještě padal sníh.


Jako vždy jsme zajeli do Tesca.


A ještě kolem šesté, to už jsme byli u našeho domu, pěkně sněžilo.



V neděli pak už ležely na zemi jen bídné sněhové zbytečky a během dne, ještě několikrát zapršelo.
Jednu radostičku, jsem ale přece jen v neděli měla. Byl to diplomek od Nattynky, za umístění v soutěži, která probíhala na jejím blogu. Natty, nám vždycky zadala jedno písmenko z abecedy a my jsme na to písmeno tvořili co nejdelší a větu. Do soutěže jsem naskočila až po prvním týdnu, kdy mě zlákalo písmenko X. Mrkající Umístila jsem se ve středu soutěžících, ale diplomek jsem dostala a můžu se vám s ním pochlubit.



Svatební dary

21. ledna 2012 v 8:11 | Jarka
K tomuto článku, jsem se před časem inspirovala na jednom blogu, ale naptejte se mě na kterém.
Měla jsem dojem, že to bylo u Nadi, ale když jsem se k ní byla včera podívat, tu zmínku o nádobí ze svatebního daru, jsem nenašla.
Každopádně mě ta zmínka vyprovokovala k tomu, abych popřemýšlela, co jsme to vlastně všechno před lety dostali a hlavně, jestli ještě něco z toho, u nás doma najdu. Vím, že to tenkrát byly samé praktické dary od povlečení a ručníků, až po skleničky a kávové soupravy. Moc už jsem toho ale nedohledala.
Tuto těžkou skleněnou misku, nám dala moje kamarádka.


Pak ještě máme příbory. Už se nadají naleštit jsou poškrábané, ale mám je ráda pro jejich prima "omáčkovou" vidličku. Prý už se takové nedají koupit (říkal brácha, který mě o jeden příbor připravil).



Taky jsme dostali sadu nádobí. Zbyla jen polévková mísa a to jen díky tomu, že ji vůbec nepoužívám a pak dva "hloubkové" talíře.


No a když jsem myslela, že už opravdu nic nenajdu, vzpomněla jsem si, že mi zůstala konvička od kávového servisu. Hrnečky se nerozbily, ty jsem prostě v jednom svém likvidačně-vyhazovacím zátahu, vyhodila. Byly titěrně malé a nikdy z nich nikdo nepil. Konvička se mi nechtěla vytahovat.


Plakátování

20. ledna 2012 v 8:11 | Jarka
Nejedná se o plakátování na venkovních plochách, ale o použití plakátů doma.
Hned za tepla, vám musím říct, že se mi doma plakáty nelíbí a nikdy nelíbily, ani jako mladé holce. Mám takový dojem, že to je spíš záležitost chlapeckých pokojíků, ale můžu se mýlit.
A protože jak známo, vyjímka potvrzuje pravidlo, jeden plakát by jste u nás doma přece jen našli. Je nad počítačovým stolkem. Ten stolek byl původně myšlený pro mého manžela, ale postupem času u něj asi víc sedávám já. Protože se nám zdála zeď pod poličkami nějaká nepatřičně holá, manžela napadlo dát si na ní plakátek s autem.


To auto, už ale bylo hodně vyrudlé a tak nás včera se synem napadlo, že by bylo dobré ho vyměnit. Vyzkoušeli jsme dvě varianty. Hádejte, která na zdi zůstala?



Ty plakátky jsme vyndali z časopisu, který má v názvu Tuning a v jednom jsme našli i krásné samolepky na kvalitním lesklém papíře. Manžel už přemýšlí, kam by se daly nalepit a já ho musím přesvědčovat, že kamkoliv je nalepí bude to jak cirkus Humberto. Mrkající


Kdo hádal, že nad počítačem zůstalo červené auto, měl pravdu!