Prosinec 2011

Svátek má Silvestr

30. prosince 2011 v 15:13 | Jarka
Nevím, jak vy, ale já žádného Silvestra neznám. Nicméně, jeho svátek se s velkou účastí, slaví po celém světě.
Já moc nadšený slavič nejsem a u Silvestra, to platí dvojnásobně. Poslední roky to dopadá tak, že zůstáváme s manželem doma, zasedneme k televizi a v teple domova, čekáme až zahřmí. Opravuji. Čekáme až odbije půlnoc. I když ono se pak dostaví i to hřmění, protože se na sídlišti dobrou hodinu po půlnoci, vystřelují petardy a ohňostroje.
Ať slavíte poslední den v roce jakýmkoliv způsobem, přeji vám šťastné vykročení do toho dalšího roku a ať je pro vás po všech stránkách, úspěšný.



Tři snímky

29. prosince 2011 v 7:53 | Jarka
Pro dnešní článek, mám jen tři snímky.
To, co vidíte na prvním, mi udělalo ohromnou radost, vyhrála jsem na blogu u Lucinky, ve vánoční soutěži, tyto milé dárečky.


Druhý snímek, je vám asi už hodně známý. Poznáte, co je na něm tentokrát jiného? Ti, co hádáte že televize, máte za jedna. Naše stará, se asi po sedmi letech služby rozhodla, že by to mohlo stačit. Předváděla nám jen zrnění, ovšem přehrát kazetu a DVD jí nedělalo potíže. Poprvé nám nechtěla naskočit už před Štědrým dnem. Manžel ji naložil do auta a odvezl k opraváři. Ten ji zapnul a milá televize poslušně hrála. Prý nějaký studený spoj. Dala si holka říct ještě pár dní a začala si znova se zrněním. Včara k nám přišel na návštěvu můj brácha a ten nás přesvědčil, že nemá cenu vrážet peníze do opravy a že je nejlepší, koupit televizi novou. No jo, ale hned po Vánocích, kde na ni vzít a nekrást?! Do splátek jsem jít nechtěla, tak jsme udělali kompromis a koupili novou, ale ne moc velkou.


To jsem si ovšem dala a zbytek návštěvy se mnou. Manžel s bráchou televizi přivezli a začali ladit. Ladili do půl osmé večer. Když konečně všichni odešli, sedla jsem si na své oblíbené místečko. Je to koutek v kuchyni s noťáskem a vašimi milými blogy. Ufff. Mrkající


Nudě odzvoněno

27. prosince 2011 v 10:10 | Jarka
Mojí nudě, je pro dnešní a zítřejší den odzvoněno. Dnes přijdou naši mladí s dětmi a zítra můj bratr s manželkou. Jupííí.
Jak ráda vytáhnu vysavač, poklidím a nachystám pohoštění. Sice nebudu mít tolik času na blog a televizní leháro, ale mě to stejně nebavilo. A doufám, že po těch dvou návštěvních dnech, si pak budu i to lenošení více užívat.
Dnes jsem cvakla část obýváku ve třičtvrtě na deset dopoledne (už ani nemůžu psát ráno) a bylo jak večer. Kdyby aspoň venku ležel sníh. Toto nanicovaté počasí, mě fakt neba...



Ach, ta lenóra

26. prosince 2011 v 8:09 | Jarka
Nedávno, se se svou lenórou svěřovala Helenka, dnes činím doznání já.
Naštěstí mě lenora přepadla až teď, takže by se nic nedělo, kdyby mě to samotnou neotravovalo. Nějak si nemůžu zvyknout, že už je vše uděláno a že se můžu válet. Vůbec mě to totiž nebaví a nudím se jak pes. Aha, takže ona to nebude ani tak lenora, jako to, že nemám co dělat. Všechny pohádky, co dávají v televizi jsem viděla a u těch, které jsem ještě neviděla stejně nevydržím a pořád někam odbíhám a hledám si nějakou činnost. Včera jsem navíc nemusela ani vařit (byla salátovo-řízková dojídačka).
Aspoň, že mám ten foťák a můžu si hrát s focením. Náš umělohmotný stromek.


Světýlka se odráží v okně a venku je tma, že by ji mohl krájet. Všimli jste si, že když leží sníh, je i v noci takové zvláštní světlo? Je to asi tím, jak se na bílém sněhovém povrchu, odráží pouliční osvětlení. CHCI SNÍŽEK!


Fotím i z gauče, pěkně z něj vidím na stromek ve vedlejší místnost. Do obýváku, se nám totiž nevejde.


Pod stromečkem máme keramický betlém.



Bylo to fajn

25. prosince 2011 v 8:27 | Jarka
Letos, jsme měli netradiční Štědrý večer.
Mamka už je pár let sama a proto na střídačku chodila na štědrovečerní večeři ke mě a k sestře. Sestra se letos rozvedla a tak jsme se dohodli na změně. Napadlo mě, že by jsme si mohli udělat Štědrý večer společný, u maminky. Přišla sestra a její dvě děti a já s manželem a naším mladším synem.
Byl nás lichý počet a to myslím není správně, ale nikdo z nás není pověrčivý, tak nám to bylo fuk.


Než jsme k mamce přišli, nachystala neteř ještě něco na zobání. Bramborové saláty jsou nachystané dva. Jeden dělal manžel, druhý taky neteř.


Po večeři, jsme se přesunuli ke stromečku, televizi a dalšímu hodovaní. Samozřejmě taky k rozbalovaní dárků. U mamky, byl ale pro každého dárek jen jeden. Nekupovali jsme každý každému, ale udělali jsme to tak, že si asi měsíc před Vánoci, kažký z nás vylosoval jednoho, kterému bude dárek kupovat. Aby to bylo ještě těžší, dali jsme si limit do dvou stovek. A řeknu vám, že se nám to osvědčilo. Dárky byly nápadité, rozbalování zábavné a radost jsme měli všichni. (Ostatní dárky, si každá rodina rozbalila u sebe doma).


Toto je neteř s naším mladším synem. Ti dva, se jako jediní, nachali fotit ochotně.


Byl to fakt parádní večer, ani se nám nechtělo domů, myslím, že jsme založili novou vánoční tradici.

Hezké Vánoce!

23. prosince 2011 v 7:59 | Jarka
Tak a je to tady, rok utekl jako voda a máme tu další Vánoce.
Na přáníčko jsem použila obrázek z kalendáře, který je malovaný nohami a ústy. Obdivuji tyto malíře, jak jsou moc šikovní. Obrázek, se mi ale líbí ještě pro něco jiného.
Když jsem byla malá, maminka mi vyprávěla, že malému Ježíškovi se vším pomáhají andělé a tady jsou pěkně vidět, nikdy jsem si ale nepředstavovala, že jich je takový zástup. Je to moc dobře, že je jich tolik, aspoň máme jistotu, že každý z nás dostaneme toho svého, strážného.
Přeji vám všem požehnané Vánoce, prožité v míru, lásce, štěstí a pokoji.



Výlet?

22. prosince 2011 v 8:04 | Jarka
Stýská se mi po letních výletech.
Proto jsem se začátkem prosince nechala zlákat a rozjela se s manželem na kontrolu k doktorovi. Manžel si totiž nechal doporučit cévního specialistu na žíly na nohou, ovšem mimo naše město. Ne, že by je měl nějaké hodně špatné, ale k doktorovi zajel s bývalým švagrem. Ten tedy dopadl hůř, musí na operaci. Manželovi jen ambulantně vstříkli do žil pod koleny nějakou látku a teď má prý do smrti vystaráno a nemusí se obávat trombózy, ani embólie. Přemýšlela jsem, že bych si to nechala udělat taky, jenže mě odrazuje, že měl týden punčochy, které nesměl sundat. To znamená, že se nemohl týden ani vysprchovat. No, to bych nepřežila.
Dám pár fotek z naší cesty. Jsou tmavé, i když pořízené kolem třetí hodiny odpoledne. Ale co. Stejně máme ten státní smutek, tak se smutné snímky hodí. Manžel jede ještě na jednu kontrolu v lednu, třeba se nám příště poštěstí lepší počasí, protože určitě zase pojedu s ním.


Tady jsem si zapamatovala vesničku. Kostel je v Lidmani.




I když jsme byli jen asi 30km za Táborem, byli jsme na Vysočině a ležel tu malinko sníh. Nám tuto noc taky napadl sníh, ale je nad nulou a těžko vydrží do Štědrého dne. Dnes dopoledne, už ozdobím náš stromeček.


Já se mám

21. prosince 2011 v 7:58 | Jarka
Já se mám, zase mi přibyly dvě vánoční serepetičky.
Normálně už se bráním nákupu poličkových serepetiček, ale ty vánoční, to je úplně o něčem jiném. Těch totiž není nikdy dost a navíc putují po vánocích do "depozita" a nesedá na ně celoroční prach. Letos mi zase udělala ohromnou radost naše Maruška, hned dvěmi krásnými věcičkami. Při pohledu na poličky u nás doma, zapochybovala o vhodnosti dárku a prohlásila, že příští rok bude muset vymyslet něco jiného, ale to by mě mrzelo. Moc se na ty vánoční dekorace každoročně těším.
Jako první vám ukážu ohnutý stromeček. Připomíná mi skřítkovu čepičku.


A ještě jednou. Mohla by to být hra - najdi dva rozdíly. Usmívající se


Tady je nový ten keramický bílý sněhuláček na čajovou svíčku. Když se dívám po stolečku, musím konstatovat, že všechno co na něm je, jsou dárky od Marušky. Já se mám, že mám tak hodnou nevěstu.












Vláček v květinářství

20. prosince 2011 v 7:55 | Jarka
Letošní Vánoce budou mé třetí blogové takže ti, kteří ke mě už chodí nějaký ten pátek, si jistě na květinářství a pouštění vláčků, musí pamatovat.
Tak, jako si nenechám ujít vánoční trh, nenechám si žádný rok ujít adventní návštěvu nedaleké prodejny květin, spojené se zahradnictvím. Když se projde obchod do zadní části, která se nachází ve skleníku zjistíte, že půlku skleníku zabrala železnice s vláčky. Ty vláčky tady každou adventní neděli pouští starý pán a nemá nouzi o dětské i dospělé diváky.
Před květinářstvím vyhravá koledy čtveřice hudebníků. Letošní obrázek bez sněhu, ovšem moc vánočně nepůsobí.


Tak honem do skleníku, na mašinku.




V květinářství jsem si koupila vánoční olejíček do arolampy a vyfotila Santu. Pobavilo mě, že maminka tohoto chlapečka, ho označila za Ježíška. Zajímalo by mě, jak si vlastně současné děti, toho Ježíška představují. Musí mít úplně pomotané hlavičky, zvlášť, když jim je motají i rodiče. Nám maminka, jako malým dětem, vyprávěla o Betlémě a malém miminku, které se tam narodilo a jmenovalo se Ježíšek. Jediné, co mi jako malé holce vrtalo v hlavě bylo, jak ten maličký Ježíšek, umístí skleněnou špičku, na náš velký vánoční smrček.



A ještě jeden Santa, nebo je to děda Mráz? Aby se v tom pes vyznal.



Na vánočním trhu

19. prosince 2011 v 7:49 | Jarka
Nevím, jak to chodí ve vašich městech, ale u nás je každoročně vánoční trh, jen jednu prosincovou sobotu.
Jako každý rok, jsem ani letos neodolala a předminulou sobotu, se na trh vypravila. Řeknu vám ale, že je to čím dál tím náročnější akce. Stánků na náměstí rok co rok přibývá a protože je trh jen jeden den, je naše město od rána vzhůru nohama. Všichni vyrazí do ulic a takový nával ve městě, si nepamatuji ani za dob prvomájových průvodů.
Letos nám přálo počasí. Svítilo sluníčko a nebyla ani zima. Na trhu bývá k vidění moc zajímavých věcí a dokonce i jejich výroba. Pro davy, jsem toho ovšem příliš nenafotila.



Na pódiu se střídaly kapely.


Ze všech stran to vonělo dobrotami sladkými i slanými.



Všude plno vánočních serepetiček.




A také prodej vánočních stromečků. Hodně lidí se vrací k voňavým čerstvým, my máme už léta umělý a tak už to i zůstane.