Listopad 2011

Červená Lhota

30. listopadu 2011 v 7:58 | Jarka
Ještě na jedno místo jsme se podívali při zpáteční cestě z Dačic. Na renesanční vodní zámek, Červenou Lhotu.
Ono je to dost nesmysl, jezdit na zámky po sezoně, ale když jsme ho měli v cestě, neodolali jsme. Byla jsem na něm několikrát, máme ho blízko, ale ještě nikdy mimo prázdniny. Tentokrát na cestě od parkoviště nestály stánky se suvenýry, neprodávala se zmrzlina a na restauraci byl nápis, že se na nás těší v roce 2012.
Fotky jsou hodně tmavé, takové smutné i když je zámeček červený.



To by mě zajímalo, jestli někdo do této budky, sype ptáčkům.


Voda na rybníce, byla pokrytá ledem.




Na protějším břehu, byl nějaký altánek.



Menhiry a kostel

29. listopadu 2011 v 7:57 | Jarka
Cestu z Dačic, jsme si na navigaci schválně navolili po vedlejších silnicích. Měli jsme dost času a já si říkala, že kdyby mě něco zaujalo, nebude problém na takové silnici zastavit a udělat si snímek.
Když jsme byli kousek za Jindřichovým Hradcem, všimla jsem si v obci Studnice, hned vedle silnice, kruhu z menhirů. Na netu jsem se dočetla, že menhir je kámen zapuštěný do země tak, aby jeho větší část čněla k obloze a že tyto kameny sloužily k různým obřadům, k astronomickým účelům, nebo to může být pozůstatek pohřebních staveb. K čemu slouží tento kruh nevím, ale to místo se mi zdálo zajímavé.







A ještě přidám snímky kostela Narození Panny Marie (1717), z obce Pluhův Žďár.




To bylo v pátek

28. listopadu 2011 v 7:57 | Jarka
Minulý pátek potřeboval manžel jet do Dačic, čehož jsem využila a udělala si s ním malý podzimní výlet.
V Dačicích musel být už v devět hodin dopoledne, takže jsme vyjížděli dost brzo ráno. Byl to jeden ze dnů, kdy ranní mlha udělala na stromech a celé přírodě, krásnou bílou námrazu. Neměli jsme čas zastavit, tak jsem fotila aspoň za jízdy z auta.
Tady už je vidět, že na obzoru růžově svítá, námraza je i popadaná na silnici a vypadá to, jak kdyby na ní ležel sníh.


A pak jsme vjeli, do nádherného zimního království.


Říkala jsem si, že až pojedeme zpátky, že si všechnu tu krásu vyfotím. Po pár kilometrech, jsem ale v dálce zahlédla hradbu nízké oblačnosti, do které jsme vjeli a bylo po sluníčku, ne však po ojíněné nádheře. Na tomto snímku, už je opodál vidět mlhavý závoj.


Další snímky jsem udělala až při zpáteční cestě. Tento jednolodní kostel sv.Lamberta, byl ve vesnici Lipolec.


Kamenný kříž před kostelem, je z roku 1807.




Před kostelem, stojí barokní fara.


Adventní víked

26. listopadu 2011 v 7:58 | Jarka
O tomto víkendu už nebude nikdo na pochybách, že jsou Vánoce opravdu za dveřmi.
Ve většině měst se poprvé rozzáří vánoční strom a s ním i celé načančané město a předvánoční horečka, může vypuknout.
Musím se přiznat, že jsem tento rok nějaká opožděná. Tak, jak se každoročně těch Vánoc nemůžu dočkat a jsem natěšená už někdy od září, letos mi to nedochází a nedochází. Snad si tu předvánoční náladu navodím domácím zdobením. Zatím jsem nazdobila jen adventní věnec a vyndala věneček z papíru se stromečkem od naší Marušky.
Věnec je keramický a letos jsem ho pojala bez živých, zelených větviček. Takto vypadal vloni.


A takový je letos. Nevím, jestli se příští rok nevrátím k zeleným větvičkám.










Bílá náprsenka

25. listopadu 2011 v 7:59 | Jarka
Hlásím, že počasí je u nás stále stejně hnusné. Mimo úterý, kdy u nás svítilo slunce a byla jsem fotit naši městskou výzdobu, se pořád utápíme v podzimní inverzi.
Dnes budu dopoledne na cestách, možná si přivezu nějaký snímek, ale nic neslibuji, protože můj malý kompaktík, v tomto celodenním šeru, focení moc nezvládá.
Lužnici jsem fotila zrovna v takovém nanicovatém dni.



Kačenky jsou na Jordáně i na Lužnici.


V tomto hejnu, byl jeden kačer zvláštně vybarvený. Zaujala mě jeho bílá náprsenka. Nevím, jestli je to takový druh, nebo jestli je to nějaký kříženec.






Mezi obchoďáky

24. listopadu 2011 v 8:00 | Jarka
Nebudeme běhat mezi regály nákupních středisek, v tomto je asi nadpis matoucí, i když bude s blížícími se vánočními svátky, bezesporu nákupní horečka stále více sílit.
Už jsem zaznamenala informaci, že o letošních Vánocích, lidé plánují utratit 12000,- korun. Zdá se, že to s námi ještě zdaleka není tak zlé, jak se nám mnozí snaží "namluvit", pořád je kde brát a co utrácet. Překvapený
Dnešní snímky jsou z pěšího přesunu z Kauflandu, do Tesca. Do prvého chodíme do místní pekárny kupovat vynikající chleba, do druhého většinou to ostatní, aby nám příbývaly bodíky na Clubcardové kartě.
Nefotila jsem poházené odpadky, ale krajinu.




Dokonce jsme viděli jablůňku s posledním jablíčkem a to jablíčko, je nakousané.




Městské zdobení

23. listopadu 2011 v 7:57 | Jarka
Dnes si dáme stromečkové repete.
Když jsem náš vánoční strom na náměstí fotila poprvé, byl škaredý zatažený den a protože se nám včera, po týdnu absence, ukázalo sluníčko a my jsme šli do města, vyfotila jsem ten náš strom ještě jednou. Náměstí a vlastně celé město už je vyzdobené a už se čeká jen na páteční první rozvícení. Na lampách už jsou všude hvězdičky.



I strom už má zavěšená světýlka a kostel v pozadí, má novou fasádu.



Byli jsme i v našem obchoďáku. Pátrala jsem po nějakých vánočních dárcích, ale pořád se mi nic nelíbí. Koupila jsem jen nové zdobení na adventní věnec. Jako každý rok, i letos jsem vyfotila svíticí závěs mezi jezdicími schody.


Tady jsem ho vyfotila skrz prodejnu s kameny.


A naposledy.


První stromek, jako tradičně, svítí u Tesca.


Zip a zmatený podzim

22. listopadu 2011 v 8:01 | Jarka
Porouchaný zip může být pro šikovné ruce prkotina, pro nás "levé", jako jsem já, dost velká lapálie.
Mému manželovi, se totiž u jeho oblíbené zimní bundy rozbil zip. Na pohled vypadal dobře (ten zip), ale místo aby zapínal, zůstávala za jezdcem rozšklebená díra. Chtělo to výměnu, ale na šicím stroji neumím a mamce, ten její, začal cupovat nitě. Švagrová nám dopuručila jeden obchod se Švadlenkou, kde provádí i krejčovské práce, tak jsme včera zkusili s bundou štěstí. Hodná paní za pultem mrkla na věc a bylo jí jasno. U zipu vyměnila za dvacku jezdce a my jsme mohli spokojeně s úsporou i bundou, odejít.
Ta Švadlenka byla v rodinném domě a já uděla v ulici pár snímků podzimu. U plotu ještě kvetly napůl zmrzlé růžičky, teď ale vidím, že je v té zeleni nevidím.


Toto jsou asi plody kdoule?


Pár barevných lístků na keři.


A teď k nadpisu. Opravdu jsem našla známky popleteného podzimu a dokonce za dvěmi ploty.


Použila jsem blesk a obloha v pozadí vypadá strašněji, než byla skutečnost.


Bez blesku, snímek vyšel líp.


Nadpis?

21. listopadu 2011 v 7:53 | Jarka
Jak jsem minulý týden vyprala záclony a umyla okna, nějak ze mě spadla tíha předvánočního úklidu a začala jsem se oddávat nicnedělání.
Neteř od mé sestry už má vybráno a naplánováno upéct 15 druhů cukroví a já místo plánů na pečení, tak jako každý rok plánuji, že se na to vykašlu. Jsem ale měkota a nikdy své výhružky nevyplním a stejně upeču. Chjo, ale je to fakt za trest. Nevím, jak manžel přišel na to, že mě kuchyň baví a že se ve vaření a pečení vyžívám. S vyplazeným jazykem
Tak a co si dáme dnes za obrázky? V archivu, mě ještě zbyla fotka stromů v parku u nádraží. Je k neuvěření, že jsem tenkrát fotila podzim.


Takto to tam vypadalo před čtrnácti dny.


A tyto namrzlé kapustičky, jsem vyfotila minulý týden.



Tento obchůdek fotím pokaždé, když jdu kolem něj. Vždycky se přiznávám, že jsem ještě nikdy nebyla uvnitř.


Tentokrát, jsem ale do něj vešla. Vstupní prostor je docela maličký a je plný krásných serepetiček. Za malou místností je schodiště vedoucí dolů a tam je to ještě krásnější, než v horním patře. Je to vlastně klenutá sklepní místnost naplněná tolika věcičkami, že člověk neví, co dřív obdivovat. Využila jsem toho, že jsme byli na chviličku sami a cvakla jeden snímek. Nechtěla jsem použít blesk, fotka je nekvalitní, ale pro představu snad stačí.


Už je na zemi

19. listopadu 2011 v 8:04 | Jarka
Nikdy si nenechávám ve svém fotoarchivu moc fotek a přesto se mi teď přihodilo, že těch pár, co mi tam zbylo, se staly během pár dní naprosto neaktuální.
Může za to listopad. Tento měsíc, dělá čest svému názvu. Listí poslušně opadalo a už je na zemi. Jen břízy se rozhodly, posledních pár zlatých lístků držet a nepustit. Všimli jste si, jak ty naše české názvy měsíců krásně odpovídají době, kterou zastupují?
Nejstarší bude tento snímek, líbí se mi, protože na něm svítí sluníčko.


Ještě mám pár olistněných, i když už ne všechny se sluníčkem.






A teď už budou jen fotky smutné a ještě smutnější, dokud nenapadne první sníh. Doufám, že na něj bude tato zima štědrá. Abych nezapomněla - hezký víkend!

Zdá se vám, že jsem sem hodila článek a zmizela? Skoro to tak je. Spustila jsem na počítači program "defragmentace" a ono se to provádělo bezmála tři hodiny. Nevím, proč se to má čas od času dělat, ale toto nám doporučil kamarád mého manžela, který pracuje s počítači. Snad jsem tomu našemu udělala dobře. Mrkající


Takle se mu srovnala ta barevná housenka.