Září 2011

Po nábřeží

30. září 2011 v 8:01 | Jarka
Krásné dny babího léta nám pokračují a mě nebaví sedět doma a dívat se na sluníčko z okna. Notabene, když je venku tepleji, než v tom bytě.
Včera jsme se byli zase podívat k Jordánu, ale z úplně opačného konce. Musím se přiznat, že jsem v těchto místech od dětství nebyla. Část Jordánu, která je pod městem, je sotva jeho polovina. Jeho druhý konec, není tak široký a břehy jsou divočejší. Šli jsme touto úzkou pěšinou. Z jedné strany jsou ploty od zahrad a z druhé je voda.


Rybáři tady mají krásné ticho k rybaření.




Voda je v těchto místech neuvěřitelně čisťounká. Bylo teplo a mě to do ní lákalo. O kus dál, jsme narazili na dvě se slunící a koupající ženy.



Z těchto míst, je vidět na most přes Jordán. Je moc hezký. Je zvláštní tím, že je mostovka zavěšená na 26 lanech, na jediném pylonu. Most je dlouhý 212 metrů a stavěl se v letech 1984 - 1991.




Pěšinka, tady ale nekončí. Příště se po břehu Jordánu, projdeme ještě o kousek dál.

Lákadla

29. září 2011 v 8:03 | Jarka
Mám moc ráda všelijaké serepetičky do domácnosti.
Už je ale nekupuji. Před časem jsem zjistila, že už máme doma přeserepetičkováno a jak už jsem na svém blogu určitě psala, nastala chvíle, kdy jsem skříňky, police a všemožné přihrádky, od těch "lapačů prachu", vyčistila. Něco jsem rozdala, něco mladší syn zpeněžil v bazaru a něco mi samozřejmně doma zůstalo.
Stejně ale nemůžu odolat a moc ráda navštěvuji prodejny, kde se tyto krásné doplňky prodávají a kochám se aspoň pohledem. Ve městě mám jeden obchod, ve kterém jsem ještě nebyla uvnitř, ale kde pravidelně vytahuji foťák a aspoň fotím to, co vystavují na ulici. Pokaždé vystavují trochu něco jiného, takže můžu dát fotky na blog, i když už jsem vás na tato místa zavedla a mám ten dojem, že ne jednou. Jen škoda, že sem odpoledne nejde sluníčko.










Náš Jordán

28. září 2011 v 7:59 | Jarka
Tak ten náš Jordán, se bude vážně odbahňovat. Už se prý jen čeká na potvrzení dotace z EU, což dle našeho starosty, je jistá věc a formalita.
Jordán se tedy vypustí po víc, jak 180 letech. Vznikl v roce, kdy Kolumbus objevil Ameriku - 1492. Jde o nejstarší údolní nádrž ve střední Evropě, má 51 hektarů, zadržuje asi 3 milióny krychlové vody a největší hloubka, jak píše Wikipedie, je 12,5 metrů. Vypouštěl se jednou jedikrát v roce 1830, kdy se opravovala hráz.
Těšila jsem se, že práce začnou ještě tento podzim a že budu mít prima námět na reportáže. Těžká technika, prý ale nastoupí až na jaře. Zatím budou probíhat jen přípravné práce a vypouštění. To vypouštění už pomalu začalo, břehy začínají vylézat ven a kvalita vody se rychle zhoršuje. Pamatujete, jak jsem fotila tři káčátka? Teď vypadá voda takto.






Káčátka jsem na vodě našla, už trocho povyrostla, ale tu vodu jim vůbec nezávidím.





Tady už jsme byli

27. září 2011 v 8:04 | Jarka
Včera byl další krásný den, v takový den je škoda sedět doma, tak jsme se byli projít po městě.
S politováním zjšťuji, že v našem malém městě, už snad není místo, které bych ještě nevyfotila a následně nedala na blog. Stejně jsem to nevydržela a udělala aspoň pár snímků. Je dost možné, že už jsem přesně takovýto záběr měla na blogu.



I když jsme byli ve městě hned po obědě, už jsou nějaké dlouhé stíny a když je ulička užší, je celá zastíněná. Tento snímek, by se mohl nazvat - Tančící domy. Kácí se mi to zleva i zprava!


Na náměstí, jsem zjistila, že kostel dostane novou fasádu.


A ještě jsem včera ve městě něco vyfotila. To budete čubrnět. Jak se vám líbí ta výloha? Vánoce, jsou za dveřmi!



Mám ráda podzim

26. září 2011 v 8:00 | Jarka
Už to tak bude. Mám ráda podzim.
Podzim, je prima roční období. Letní pařáky pominuly a procházky jsou čím dál tím příjemnější a taky hezčí. Zatím máme podzim sotva pár dní, jen velmi polehoučku se sem tam začíná objevovat žlutý lísteček, stromy jsou ještě stále plné listí a zahrádky jsou plné podzimních květů. Takže k zimě, kterou miluji kvůli Vánocům a sněhu, tímto přibírám i podzim. Začínám se podobat mojí mamce, která v letních vedrech, zničeně vykřikuje - nenávidím léto a podzim vítá s nadšením.
Včera jsme se dostali na maličkatou procházku zahrádkářskou kolonií a chvílemi se sluníčko tak opíralo, že bylo jak uprostřed léta.
Tato dýně ještě není ze zahrádek, ale je taky podzimní.


Tato pod stromem, už je ze zahrádek.




Ten stín, v levém dolním růžku je pletivo, kterým jsem prostrčila objektiv foťáčku. Kdybych snímek ořízla, přišla bych i o kytičky a to jsem nechtěla.



Cínie v botance

24. září 2011 v 8:02 | Jarka
Když jsem byla minulý týden v botanické zahradě, zjistila jsem, že už toho moc nekvete.
Přece jen jsem ale našla, kromě slunečnic, které už jste viděli, ještě ocúny, záhon růží a jeden velký záhon barevných podzimních květů. Mezi nimi, svou krásou určitě dominovaly cínie. A protože je víkend a má to být hezký a slunečný víkend, vybrala jsem pár fotek i na blog.



Tady mi foťáček nezaostřil květ, na který jsem si myslela, ale všechno ostatní okolo.




A opět důkaz o svévolnosti mého kompaktíku. Zaostřil jen jedno motýlkovo křidýlko.


Zakulaceně

23. září 2011 v 8:08 | Jarka
Vídáte často na obloze balony? Já ano.
Bydlíme nedaleko dřívějšího svazarmovského letiště (píšu bývalého, protože vlastně nevím, komu ta louka s hangárem patří). Takže nám často létají nad hlavou malá motorová letadélka, po obloze kloužou plachťáky a čas od času, jsou vidět i horkovzdušné balony. Tento jsem vyfotila, na parkovišti před Tescem. Foťáček nosím většinou sebou, takže mi neunikl.



A když už jsem u těch kulatých tvarů, přidám ještě dýně, které jsem si vyfotila na cizí zahradě. Ta zahrada už hodně připomíná podzim a jak by taky ne, vždyť dnes máme podzimní rovnodennost a ode dneška, se nám začne noc roztahovat na úkor dne.




Slunečnice

22. září 2011 v 8:02 | Jarka
Jó, to se to připravují články, když je v archivu zásoba fotek z výletu.
Jenže každý výlet jednou skončí a snímky se vyčerpají a když je blog založený na fotkách, jako ten můj, nezbývá pak nic jiného než snížit laťku a začít s fotkami, které už nejsou tak atraktivní. A nebo, je ještě jedna varianta. Dát si, do dalšího výletu, prostě pauzu.
Pro dnešek, jsem vybrala snímky slunečnic. Vyfotila jsem je minulý týden v naší botanické zahradě. Vyrostly opravdu hodně vysoko.


Musela jsem hodně zaklonit hlavu, abych pořídila tuto fotku.


Na vedlejším záhoně byly slunečnice ještě jednou.


Tady jedna malá, ještě kvetla. První fotka je bez blesku, ta druhá s bleskem. Dávám obě, nemohla jsem se rozhodnout, která je lepší.



Tři káčátka

21. září 2011 v 8:00 | Jarka
Snímky z výletu, už byly včera poslední, ale ty dnešní, ještě nejsou vyšťourané z achivu. Jsou vyfocené minulý týden na Jordáně.
Byla jsem se mrknout v botanické zahradě a při té příležitost, jsme seběhli i k Jordánu. Když jsme došli k místu, kde se shromažďují kačenky, nevěřila jsem vlastním očím. Teď, kdy už klepe podzim na dveře a včera už nám dokonce poprvé zatopili, si po vodě plavou malá káčátka. Nevím, jak kačenky rychle rostou, ale snad i tyto naberou do zimy na síle a dočkají se jara. Hejno je zatím malé, v zimě je třikrát takové, kačky nejsou hloupé a dobře si pamatují, že tady dostanou od lidí najíst.
Na prvním snímku, nejsou ty malé kuličky ani vidět.



Nazoomovala jsem foťák a snažila se kačky vyfotit lépe. Jenže mršky malé nepostály a všechny fotky mám trochu mázlé.





Kostel sv.Václava

20. září 2011 v 8:02 | Jarka
Poslední zastávka, při zpáteční cestě z našeho výletu na Velký Blaník, byla vesnička Blanice.
Upoutal nás krásný kostelíček, hned u silnice. To už pěkně svítilo sluníčko a po černošedých mracích, nebylo ani památky. Snažila jsem se o tom kostelu sv.Václava najít víc na netu, ale nějak se mi nedařilo a kostelík je tak krásný, že ani slova nepotřebuje. Třeba něco vyšťourá Maruška, ale už má zase za mnou zpoždění, tak si u ní musíte kostel pohlídat.
To je on.





V rohu, za hřbitovní zdí kostela, stál velký strom a z jeho koruny se ozývalo hejno špačků, bylo to zvláštní a teď, koncem léta, kdy už ptáci tolik nezpívají, moc hezké.




Ještě pohled zpátky, přes kamenou zeď, pořád jsem slyšela ty špačky.


Chvíli jsem si sedla do trávy na břehu rybníčku a ani se mi nechtělo zvedat a jít do auta. Sluníčko hřálo a ten pohled byl tak krásný, že bych vydržela sedět hodně dlouho.