Červenec 2011

Muzeum v Záluží II.

31. července 2011 v 7:59 | Jarka
Jak jsem slíbila, tak dnes činím.
Podíváme se do typické světnice s blatským nábytkem a potom si odskočíme do kovárny. Ta světnička byla hrozně malinká a ne moc světlá, musela jsem zase fotit s bleskem a protože jsem neměla možnost dostatečného odstupu, snímky jsou takové, jaké jsou. Ve světnici byla postel a před ní kolébka. Na posteli, je rozložený, blatský kroj.


Na okně stál koutní hrnec, ve kterém se nosila mamince v šestinedělí, polévka.



To v rohu, prý byl v každé domácnosti nejvzácnější kus nábytku, sloužící jako "trezor" a zároveň místo ke svatému obrázku a modlitební místo.




A teď už se podíváme do kovárny. Na zdi visí tento obrázek. Je to kovářova rodina a ty dvě děti, jsou holčičky, které už jsou starší dámy a žijí v Záluží. Obrázek panu Vaňkovi darovaly a pověděly mu mnoho o historii kovárny.



V mých očích, bylo v kovárně, hlavně staré haraburdí, ale našlo se tam i hodně zajímavého.



Muzeum v Záluží

30. července 2011 v 7:49 | Jarka
Jak už jsem psala včera, ve vesničce Záluží, je i maličké muzeum.
V tradičním selkém stavení je typická blatská světnice s dobovým nábytkem, je tu k vidění i černá kuchyně a krásná sbírka starých loutek, loutkáře Václava Vaňka. V přilehlém domku, je i kovárna datovaná rokem 1899.
Dnes se mrkneme na loutky a jedním očkem do černé kuchyně. Na zítřek, si nechám blatskou světnici a kovárnu.
Toto je pohled ze světnice do místnosti, ve které se kdysi žilo a dnes, je v ní expozice loutek. Mezi světnicí a loutkami, je po pravé straně, vstup do černé kuchyně.


Ta kuchyně, je fakt očouzená, voní uzeným a je hrozně maličká. Kdyby mě tam někdo zavřel při louči a chtěl, abych mu uvařila, tak křičím o pomoc a nezvládnu ani čaj.



Jdeme raději na loutky.


Teď, se ale ukáže, jak si nic nepamatuji. Pan V.Vaněk nám udělal obsáhlý a moc zajímavý výklad a mě se v množství dalších celodenních událostí, vše vypařilo z hlavy. Pamatuji si, že nejstarší loutka je ta smrtka, ale jestli si dobře pamatuji, že je jí 120 let, ví jen Bůh! A možná Maruška, to uvidíme, až dá na blog, loutky ona. :-))


Takže už se raději nebudu moc vykecávat a přidám další snímky.





Pan Vaněk, se nám pochlubil, že z jejich dílny (vyráběl je jeho tatínek), jsou i loutky broučků, ze známého Večerníčku, jsou nahoře na poličce.


Záluží

29. července 2011 v 7:38 | Jarka
Od Nového rybníku, jsme se rozjeli směrem na Borkovická blata.
Před nimi, jsme si udělali zastávku v nádherné vesničce Záluží. Je to maličká vesnička, která má kolem rybníčku na návsi dvanáct čísel popisných a kolem třiceti stálých obyvatel. Je úžasná. Když jsme zastavili a já koukla z auta, udělala jsem jééé a u každého domečku to opakovala.
K focení, nám ještě nesvítilo sluníčko, ale tou vesnicí, jsme projížděli ještě jednou, cestou domů a tak jsem fotila znovu a fotky bez sluníčka, buď smazala, nebo dala spolu s ostatními snímky do galerie, pod název "Selské baroko".
Nevím kde začít a které fotky vybrat, tak se jihočeským selským barokem, kochejte beze slov.










Ve vesnici je i muzeum s expozicí loutek a s prohlídkou bývalé kovárny. Je v těchto bílých domcích. Tam se podíváme příště.



Nový rybník - Soběslav

28. července 2011 v 7:38 | Jarka
Na včerejšek, jsme měli naplánovaný výlet a i když to po ránu s počasím nevypadalo moc růžově, zajeli jsme pro naše mladé, s vnukem Honzíkem a vyjeli jsme na cestu.
Nejeli jsme daleko. Naše první zastávka byla u Nového rybníku u Soběslavi. Ten rybníček už jsme hladali s manželem, ale nepodařilo se nám to. Včera, jsme ho našli.
Rybník je napájený náhonem od Černovického potoka a je zvláštní tím, že je jeho hladina částečně pokryta plovoucími ostrovy - tak píše Wikipedie. Než jsme došli k rybníku, viděli jsme kdysi krásný altán. Teď je celý posprejovaný.




A pak už jsme šli k Novému rybníku, který je od roku 1949 chráněn, jako přírodní památka. V tuto dobu, nám ještě nesvítilo sluníčko a fotky nejsou hezké, stejně, jako není hezký ten rybník. Měl zkaženou vodu a kolem břehu se šířil nepěkný smrádek. Přesto jsem pár snímku udělala.


Toto, by mohl být ten plovoucí ostrůvek s rostlinkami.


Břeh byl totálně zarostlý a i když jsme se snažili najít nějaký průduch k lepšímu focení, nepodařilo se.



Šli jsme kolem pole s dozrálou pšenicí. Škoda, že nám nesvítilo sluníčko.




Zatažené počasí, ale nebylo celý den. Pokračovali jsme na Borkovická blata a objeli pár vesnic s krásnými domy ve stylu jihočeského selského baroka a sluníčko nám svítilo o 106.

Samé kytky

27. července 2011 v 7:31 | Jarka
Vím, že dávat fotky květin na blog, je jak nosit dříví do lesa, nebo sovy do Athén, skoro všichni jste ozahrádkovaní!
Ale když já ty kytičky, fotím taky ráda. Jak víte, chodím za nimi do naší botanické zahrady. Už si na tu moji okružní jízdu botankou, zvykl i manžel a přestal protestovat a zlobit se, že ho to nebaví.
Špatné je, že ty květiny neumím pojmenovat a zapomínám si názvy přečíst na cedulkách. Tak tedy kvítka, jen tak, pro potěšení.
Dnes vyrážíme do přírody, sice nehlásí žádné zázračné počasí, ale nebude-li pršet, nezmoknem! ;-)




Tento zvoneček, měl dvojité okvětní lísty.


Na snímku, to není vidět, ale kobereček mateřídoušky, byl celý v pohybu. Tolik včel a čmeláků pohromadě, jsem dlouho neviděla.





A nakonec pravý hříbeček. A nebyl v botance sám. Manžel měl sto chutí vstoupit na távník a hříbky vysbírat, že už by konečně rostly i v lese?


Foto-zbytky

26. července 2011 v 8:15 | Jarka

Jsem sice mazací maniak, ale přesto, mi někdy v archivu zůstane pár snímků, které ušetřím.
Třeba se mi zželelo této fotky, kterou už mám v archivu od května. Dnes, už by jste se na lavičku pod kvetoucí pěnišník-rododendron, neposadili.


Ještě jsem našla dvě kočičky. Ta rezatá, má nějakou divnou špičku ocásku a ta druhá, je špatně zaostřená, ale musím vám ji ukázat, protože mě překvapilo, že je ostřihaná jako pudlík.



Další dva snímky jsou z lesa. Hub jsme tenkrát našli tak akorát na polévku, ale zaujalo mě, že celý les byl takto zrytý. Mám podezření, že tam řádili divočáci, ale jistá si nejsem.



A nakonec, přidám snímek okenní tabulky. Byl to nějaký sklad, ale to sklo, se mi moc líbilo.


Zjistila jsem, že jsem zapomněla vložit maliny z lesa. Když jsem je chtěla přidat tam, kam patří, za dvě lesní fotky, rozhodilo mi to písmenka legendy, nad posledním obrázkem. Opět jsem přišla na jeden zádrhel, který dřív, zádrhelem nebyl.


Pod hradbami

25. července 2011 v 7:52 | Jarka
Už fakt není moc míst, které by jste v Táboře, potažmo u mě, neviděli.
Dokonce bych řekla, že už není vůbec nic, co bych někdy na svém blogu neměla. Protože, už je ale delší dobu počasí pod psa a výletům nepřeje, pokusila jsem se z města přinést aspoň trochu jiné snímky.
Už jsem vám někdy ukazovala tento pomník padlých bojovníků v letech 1914-1918?


A bylinkářství U husičky, asi taky ne.


A což pohled pod městské hradby, na dětské hřiště? (nějak se mi fotka kácí!)


A pohled pod hradby, na druhou stranu.


Vodárenskou věž, mi zakrývala haluz, než jsem stačila popojít o dva metry dál, schovalo se mi sluníčko za mraky.


Po pár krocích, je vidět dům, s půlkulatými zády.


Tím domkem pod ním, se projde a vyjde brankou, zpátky na ulici.


A ještě okýnka s prasklinou, na fasádě.


Na okně + hrdličky

23. července 2011 v 7:52 | Jarka
To jsem zas dneska, vymyslela parádní titulek.
Ale jak to napsat lépe, když vám chci ukázat, jak mi letos krásně na okenním parapetu v obýváku, kvetou tořivky? Už byly tak špatné, že jsem je chtěla vyhodit. Pak jsem je ale loni na podzim přesadila a celou zimu je zalévala. A na jaře se mi za to odměnily. Narostly jim nové listy a záplava květů a kvetou doposud.

Teď si musím postěžovat na pavouka. Je to asi dva týdny, co jsem v potu tváře omyla všechna okna a hned druhý den, jsem ve večerním sluníčku, v rohu okna objevila toto.

A dostávám se k další položce z nadpisu, k hrdličkám. Zdá se, že si dobře zapamatovaly, že v zimě bylo na balkovém zábradlí krmítko a naučily se na něj sedat. Nic proti nim, sice už mě trochu čílily v zimě, kdy vždycky vyzobaly krmítko do mrtě a já musela po jejich návštěvě honem dosypávat, ale čím mě zlobí úplně nejvíc, to jsou jejich hovínka. Pořád starým dřevěnýn kolíčkem orýpávám dlaždičky a ta jejich smradlavá "hovna" po nich uklízím. A oni jsou čím dál tím oprsklejší. Už se vůbec nebojí. Tyto snímky jsem udělala metr od nich, pak jsem zavolala manžela, aby se na ně šel podívat a ten, když je chtěl vyhnat, musel až k nim a z toho zábradlí, je pomalu shodit.





Divné léto

22. července 2011 v 7:49 | Jarka
Nezdá se vám, že je letos to léto nějaké divné?
Pár horkých dní bylo. A dokonce tak horkých, že jsem se těšila, na meteorology předpovídaný déšť. Ale taky jsem si všimla toho, že jakmile se udělá hezky, je třeba zbalit deku a plavky a uhánět k vodě. Už dvakrát se mi stalo, že jsem si říkala, dnes je krásně, zítra by to chtělo na koupadlo a na druhý den, bylo po létě.
Naposledy jsme byli u vody v neděli a bylo to letos potřetí. To jsme docela dobrý, ne?! Na plovárně se mi podařilo šlápnout na včelu (podruhé v životě), zas tak moc to nepálilo, ale na chodidle mám ještě dnes červený flek a pořád se drbu, jak mě to svědí.
Jsem zvědavá, jestli letos ještě jednou, vyfotím Jordán z plovárny.




Vnuk Honzík.
A pokus o centr malého obrázku. Je na něm vnuk a synovec. Asi po půl hodině, se mi zadařilo, ale už se mě neptejte, jak jsem to nakonec dokázala, protože jsem toho vyzkoušela tolik, že už fakt nevím. Zarovnat na střed, v liště nad článkem, mi funguje na heslo a já nevím, na jaké.

Pokus pro dva

21. července 2011 v 7:46 | Jarka
Vůbec nemám chuť, pouštět se do vkládání fotek.
Už samo nahrávání do blogové galerie, je divné a to se vyjadřuji velmi slušně. Vždycky jsem si myslela, že nové věci mají být vylepšením, těch starých. Blogování mě naučilo, že to nemusí platit. Zatím všechno, čím nás admini překvapili, stálo za starou bačkoru. Takže dnes, to bude další pokus pro dva - pro mě a nový program, na vkládání fotek.
Včera večer, jsme byli na druhém dílu, posledního dílu Harryho Pottera. Sice bylo oproti knížce, něco vynecháno a něco pozměněno, ale zasmála jsem se i poplakala a líbilo se mi to.

Ještě přidám poslední snímky ze Soběslavi. Mají tady most, který mi připomíná, ten ve Špindlerově Mlýně.


Na Černovickém potoce jsou kačenky a mezi nimi, dvě skoro bílé.



A v jedné předzahrádce domků u potoka, jsem si vyfotila zahradní figurky.