Březen 2011

Fialky

31. března 2011 v 18:08 | Jarka
Nějak mi to pauzírování nejde.
Je to vůbec nějaká pauza? Sice jsem už pár dní nevložila nic nového, ale stejně každý den zapnu počítač a podívám se na nové článečky. Jenže to dělá spousta z vás. Pauza by asi měla vypadat, jako úplné blogové prázdniny.
Ve volném čase jsem začala vyklízet skříně, umyla jsem zatím jen jedno okno (mělo dva dny pršet, tak čekám na lepší časy), vyluštila tisíc křížovek a osmisměrek a dala se do čtení Káji Maříka. Nechtěla jsem se k tomu přiznat, abych zas nebyla pokáraná, že čtu brak, ale zajímalo mě, jak na mě ty knížky budou po létech působit. Četla jsem ho totiž ještě jako holka. A věřte, nebo nevěřte, každou chvíli musím přestat číst, protože skrz zamžené oči, nevidím na text.
A teď už pár snímků fialek. Tyto rostou podél pěšinky okolo zahrádek a jsou úplně všude.
Zahrádky za plotem, jsou plné barevného kvítí.

Cryin - Aerosmith

29. března 2011 v 8:00 | Jarka
Když pauza, tak s písničkou. Sice neumím anglicky, ale moc mě baví, si se zpěvákem "číst" text.
Přeji vám hezké dny a mějte se béžově. Co to plácám, béžové už bylo dost. Mějte se duhově!


Včera a dnes VII.

28. března 2011 v 8:00 | Jarka
Klidně jsem mohla napsat, včera a dnes naposledy. Budou to poslední čtyři porovnávací snímečky.
Ta knížka, z které jsem čerpala byla moc prima a musím se přiznat, že mi pomohla k vytvoření hned několika článků, čímž mě hodně píchla v překlenutí přechodového období od zimy, do jara.
První snímek je od našeho vodopádu. Dnes to tam vypadá dost jinak, takže se mi nepodařil přesný úhel záběru. Vlezla jsem i do houští a stejně to není ono.
Další snímek, je záběr na domy v ulici, blízko nádraží.
Ani v následujícím případě se mi nepodařil záběr úplně totožný a to jsem se o něj pokoušela 3x. Okolí toho místa je dost jiné a nemohla jsem to trefit ať jsem se snažila jak chtěla. Na současném snímku, je kašna ještě zazimovaná.
Jako poslední, je snímek z náměstí. Ten se mi snad jakž takž, podařil.

Porovnávací snímečky mi sice dost silně pomohly vytrhnout trn z paty v okurkové fotografické sezoně, ale zatím se to venku pořád moc nemění, tak tímto, pro svůj blog, vyhlašuji pauzičku.

Kytičkově

27. března 2011 v 8:02 | Jarka
Jakpak se vám dneska vstávalo? Zase je ten protivný den, kdy je nám ukradena hodina raního spánku. Mě to trochu vadí. Mám určitou hodinu, kdy na mě večer padne spaní a to samé je ráno s buzením, budím se totiž pořád stejně. A najednou je hodina fuč. Zajímalo by mě, jestli se opravdu uspoří elektřina, kvůli té se to dělá, ne?!
Včera jsem taky konečně sundala z balkonu krmítko a pak sledovala udivené ptáčky, nějak jim to nešlo do kebulek.
A ještě něco jsem v týdnu zjistila, už vím, kde je ta prsatá socha ze zahradnictví za tratí. Přemístila se u kus dál, do jiného zahradnictví. Koukala jsem na ni z parkoviště od Kauflandu.
Nadpis mám Kytičkově, tak honem ty kytičky, jsou z minulého pondělí z botanky.
Co by jste říkali pramenu Labe. Ta naše botanka se nezdá, to koukáte co.
Kytičky, jsou přece jen hezčí.

Oprýskané a opuštěné

26. března 2011 v 8:01 | Jarka
Jak tak chodím naším městem a hledám pěkná zákoutí, není možné, abych neviděla i ta méně hezká, až škaredá. Na některých už se pracuje, jiná vypadají opuštěně a ponechaně svému osudu.
Tento štít domu jsem vyfotila v uličce za náměstím. Vedle je nová střecha, myslím, že ten svému osudu, ponechán nebude.
Takto vypadá areál bývalých kasáren. Jedna část, blíž k městu, je pořád využívaná vojáky, druhá část se bourá a upravuje pro civilní využití, jednou se stane součástí panelákového sídliště.
Touto cestou se dá také dojít do Holečkových sadů. Všimněte si oblouku brány, na levé straně.
Krása, co?! Ale ani toto místo asi nezůstane ležet ladem. Budova nad branou, už má nová plastová okna.
O kousek dál, je už opravdu opuštěný dům. Zaujal mě velikánský skleník, navazující přímo na dům. Toto kdyby se opravilo, by mohlo být zajímavé bydlení.
A když jsem u těch nehezkých věcí, dám ještě pěšinku kolem zahrádek. Jen co vyroste vysoká tráva, nebude ten binec okolo vidět.

U vody

25. března 2011 v 7:59 | Jarka
Nelekejte se, u vody ano, ale ne, ve vodě.
Na koupání to ještě pár týdnů nebude a jestli se mám přiznat, už mě to k vodním radovánkách tak netáhne jako dřív. Máme ale velkou výhodu, že máme tak skvělé přírodní koupání. Do Tábora, jsme se přestěhovali z Týniště nad Orlicí a tam to bylo s koupáním mizérie, takže jsem se naučila plavat až o prázdninách, mezi čtvrtou a pátou třídou, právě v Jordáně.
Když jsme sešli v pondělí k vodě, našly se u břehu ještě i zbytečky ledu.
Ten den bylo nádherné počasí a modrá obloha se odrážela, na vodní hladině.
Po nábřeží chodili pejskaři a všichni, které jsem měla možnost pozorovat, sbírali po svých mazlíčcích hovínka. Jeden pejskař, si ale toho svého vezl na kole v nosiči.
To se neotáčí po mě, ale kontroloval, jestli je za ním volno, protože to otočil a jel zpátky. Teď už jel pěkně po sluníčku, ale pejsek už na mě nekoukal.
A ještě trochu z jarní přírody.

Pořád béžovo

24. března 2011 v 8:03 | Jarka
Jaro už máme potvrzené i v kaledáři a sluníčko odpoledne hřeje, co mu síly stačí.
Konečně můžu ráno vyprat a odpoledne sbírat voňavé suché prádlo, vyměnili jsme zimní boty a bundy za ty lehčí, ale pořád tomu něco chybí, To něco, je zeleň. Nevím, jak u vás, ale u nás je pořád béžovo.
Takto to vypadalo v podělí, v Holečkových sadech.
Dětské hřiště bylo opuštěné, i když bylo krásně teplo.
Na hřišti stál jen Jan Žižka.
Po pár krocích je vidět dolů, do krásné zahrady. Ta zahrada je velká a stupňovitá a pokaždé mě láká k vyfocení. Ani nevím, kam až sahá.
Přece jen už ta travička trošičku leze a úplně všude, kvetou krokusy.

Sliby se maj plnit

23. března 2011 v 8:00 | Jarka
Včera jsem vám okazovala náš vodopád pod jordánskou hrází, ale z výšky hradeb a tudíž, málo viditelný. Zmínila jsem se o tom, že bych ho mohla vyfotit z blízka a protože byl včera zase krásný den, který lákal k procházkám, vypravili jsme se k vodopádu. Teda, nemyslete si, že to bylo nějaké pochodové cvičení, popojeli jsme autem, jak nejblíž to šlo.
Snažila jsem se udělat obrázek od vodopádu nahoru, do míst, odkud jsem fotila předešlý den, ale bylo to proti sluníčku a fotky nestojí za nic.
Tady je trochu vidět tenisový kurt a nad ním, dům s kulatými zády a věž vodárny.
Trochu přiblížené.
A teď už vodopád.
A ještě jeden dloužek mám. Pamatujete si tyto schody?
Slibovala jsem, že až tudy půjdeme znovu, ty schody vyjdu a podívám se kam vedou. Tak už jdu nahoru.
Jenže schody před otvorem končily a chyběla tam plošinka, takže jsem do díry špatně viděla.
Naklonila jsem se co to šlo a cvakla, jsou tam zavřené dveře. Tak to jsem toho moc nevypátrala.

Z výšky

22. března 2011 v 7:59 | Jarka
To jsem celá já, když nemám fotky, naříkám a teď, když jsem si jich pár ze včerejší procházky přinesla, mám problém zas. Nevím totiž kde začít.
Tak co třeba tady a takle. Naše město, teda jeho historické jádro, stojí docela vysoko nad Lužnicí a je kolem dokola obehnané, několikastupňovými hradbami. Z těch hradeb, se moc hezky kouká dolů. Tam, kam vás zavedu dnes, je ale vidět na druhou stranu od Lužnice, na Jordán a pod jeho hráz. Už jsme tam vlastně byli. Jde se tudy.
Tento dům je obydlený a je zajímavý, svými kulatými zády.
Na tomto domě mě zaujalo to nároží. Koukají si sami sobě do oken.
A ještě kousíček a už jsme na Tržním náměstí a u hradeb.
Že jsme tady byli, poznáte podle výhledu na sádky.
Až nahoru, k nám doléhalo silné hučení vody. Konečně zmizel led z Jordánu a do vodopádu se valí spousta vody. Možná, si pamatujete na ten padající čůrek, který jsem vyfotila před časem, teď jsem litovala, že nejsem u vodopádu dole. Vidíte ho za kurtem, mezi těmi smrky?
Nazoomovala jsem kompaktík co to šlo, ale budu se muset k vodopádu vypravit a udělat snímečky pěkně zblízka.

Včera a dnes VI.

21. března 2011 v 8:03 | Jarka
Doufám, že dnes bude hezky a že se dostanu ven, na fotoprocházku. Mám totiž akutní nedostatek snímečků.
Tento divný čas, vůbec focení nepřeje, je to přímo svrab a neštovice. No nic, konec fňukání, ještě jsem vyšťourala z archivu čtyři porovnávací snímky.
První dvojice se mi hrubě nepodařila, ale je to moje srdeční záležitost, protože je to místo, kde trávím skoro všechna nedělní dopoledne. Je to budova sboru Církve bratrské.
Následující snímek je naopak takřka totožný.
V tomto domě s lodžií a kulatým arkýřem, kdysi bydlel Jasroslav Maria Mayer, dramatik židovského původu.
Možná jste si všimli na předcházejícím snímku, zbytků sněhu. Trochu sněhu bude i na tom příštím, ale jen proto, že už mi fotka leží delší dobu v archivu. Tyto domy jsou naproti zemědělce a jako záchytný bod, zde funguje ten rohový dům.