Pod Parkány

23. února 2011 v 8:03 | Jarka
Když jsem byla na Parkánech a fotila neexistující židovskou sinagógu, neodolala jsem a zase zaměřila objektiv foťáčku na schody, které už léta nejsou přístupné, ale stále trčí ze zdi parkán a odolávají mrazu, větru i letním parnům.
Tábor
Tábor
Při pohledu na stráň svažující se k Lužnici se mi vybavila vzpomínka z dětství, hluboko zasunutá v paměti. Zdá se mi, že tenkrát bylo na svahu nějak víc stromů a víc vyšlapaných úzkých pěšinek.
Tábor
Mám v hlavě takřka neuchopitelnou vzpomínku, jak s bráchou jako děti, probíháme těmi pěšinkami. Byla taky zima, sem tam ležel vlhký sníh a bylo už šero. Byli jsme dost daleko od našeho bydliště a byl čas mazat domů. Ale chodit těmi úzkými pěšinkami mělo v sobě velkou dávku dobrodružství a tajemna. Pamatuji si, jak jsme se tou jednou cestičkou dostali až ke kamenné zídce domku, za kterou štěkal pes. U toho domku už svítila okna a já se toho psa hrozně lekla a jasně si uvědomila, že na tom místě, nemám co dělat, uháněla jsem zpátky nahoru na Parkány a domů. Ta vzpomínka se mi zas a znovu vybavuje v paměti, ale čím víc a lépe chci popsat tu zvláštní tajemnou podvečerní zimní atmosféru, tím víc mi utíká mezi prsty.
Dnes už bych tu pěšinku nenašla. Je tady docela široká cestička, schody a zábradlí.
Tábor
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 pavel pavel | Web | 23. února 2011 v 9:28 | Reagovat

Taky mám podobnou vzpomínku se psem. Když jsem byl hodně malý kluk, chodil jsem ráno s plechovou bandaskou pro mléko kolem jednoho domku, kde měli zrádného psa. Jak jsem jsem procházel kolem, byl sice tichý, ale jakmile zpozoroval, že jsem zamyšlený, zaštěkal na mne za plotem v nejmenší blízkosti tak silně, že jsem pokaždé leknutím to mléko rozlil. :-D  Taky taková hloupá vzpomínka na celý život.
A k tvému komentáři: Doufám že nemluvíš z vlastní zkušenosti. :D  :-P

2 Maika Maika | Web | 23. února 2011 v 9:34 | Reagovat

Jaruš, to je hezké vyprávění. Ono když jsme byly malé, tak jsme vše viděly jinýma očima. Všechno bylo větší, tajemnější. A možná tím i krásnější :-) Vždyť i obchodní domy se nám zdály obrovské. Dnes když do těch starých obchodů jdu, tak jsou jak pidikrámky :-)

3 Jarka Jarka | Web | 23. února 2011 v 10:05 | Reagovat

[1]: V té mé vzpomínce nehraje Pavle, hlavní roli ten pes. Spíš se mi vrací ta zvláštní, tajemná nálada. ;-)A co se týče komentu u tebe, nejsou to ženy, které mají sexu plná ústa. :D

[2]: To máš Maiko, pravdu, dětskýma očima je ten svět úplně jiný, možná proto už se mi nedaří tu vzpomínku popsat. Nechám ji zastrčenou, abych si ji uchovala stejně krásnou. :-D

4 Shariony Shariony | Web | 23. února 2011 v 11:00 | Reagovat

Dětská dobrodružství jsou vždycky veliká :-)

5 Ota Ota | E-mail | Web | 23. února 2011 v 11:02 | Reagovat

Co teď se děje v tom pivovaru na parkánech? Dříve tam vařili pivo, které jsem pil jen v největší nouzi! :-!

6 Mirek T. Mirek T. | Web | 23. února 2011 v 11:15 | Reagovat

Ty tajemné schody odnikud nikam mě fascinují...

7 Jarka Jarka | Web | 23. února 2011 v 11:16 | Reagovat

[4]:Pamatuji si na víc dobrodružných výprav, ale tato je zvláštní tím, že se zakládá na těžko posatelném pocitu. :-D

[5]: Oto, kdepak pivovar! Už pár let je tady luxusní hotel! :D

8 signoraa signoraa | E-mail | Web | 23. února 2011 v 11:22 | Reagovat

Přesně rozumím Tvému pocitu. Občas se zamyslím a od někud se vynoří nějaká zasunutá vzpomínka na zážitek z dětství. A čím víc se tu vzpomínku snažím vydolovat z hlavy, tím víc ztrácím nit prožitého zážitku. Jsou to takové střípky vzpomínek.
A k cestičkám? Jako malému dítěti mi připadal park u nás ve městě obrovský. Dnes ho vnímám už jen jako parčík.
Fotky jako vždy jsou moc pěkné. :-)

9 helena-b helena-b | Web | 23. února 2011 v 11:25 | Reagovat

Když tak nad tím uvažuji, kdysi dávno to pro děti musel být ráj, také jsme prolézali každé tajemné zákoutí a strašně jsme si to užívali. Dnes děti venku neuvidíš, ven je to vůbec neláká. :-(

10 Jarka Jarka | Web | 23. února 2011 v 11:58 | Reagovat

[6]:Míro, tak to jsme dva. Kdykoliv jdu po Parkánech, nezapomenu se podívat, jestli tam ještě jsou. :-P

[8]: Jo, dobře jsi to vystihla, tato moje vzpomínka se ještě ke všemu zakládá spíš na pocitech. :-)

[9]: Než jsme se přestěhovali do Tábora, bydleli jsme v Týništi nad Orlicí, v činžáku, který stál skoro u lesa. Tam se krásně chodilo ven, na toto období, vzpomínám nejraději. ;-)

11 Naďa Naďa | Web | 23. února 2011 v 12:25 | Reagovat

Některé pocity se strašně těžko popisují. Vím to z vlastní zkušenosti.
Kdo ví jak dlouho budou schody odolávat než se rozpadnou, škoda jich ...

12 ema70 ema70 | Web | 23. února 2011 v 17:37 | Reagovat

Schody, které vypadají jako noty na buben jsou velmi zvláštní. :-D Jaruško, ty pocity z dětství, kdy jsi cítila cosi tajemného, bylo možná také o tom, že jsi měla jakýsi podvědomý strach, že jsi, kde nemáš být v čase, kdy už jsi měla být doma. Víš jak se to říká - Strach má velké oči! :-)

13 Nobody Nobody | Web | 23. února 2011 v 17:53 | Reagovat

Vzpomínky jsou potvory, vždycky jen polechtaj v šedý mozkový kůře a jsou fuč. Já dneska nemůžu z hlavy vyhnat sen, co se mi v noci zdál, a přitom si vlastně ani nemůžu vybavit, o čem byl...

Schody do prázdna. Jsou pěkný. :)

14 Romi Romi | Web | 23. února 2011 v 17:59 | Reagovat

Jaruško také mám vzpomínku na psa jako Pavel..Bernardýna. Ačkoliv nebyl zlý tak, když jsme chodili u babičky strejdovi pro pivo do džbánu tak na mě Arga skočila a půl piva jsem leknutím vylila a strejda si myslel, že jsme to s Pepčou(jeho synem) vypili :-) Na fotkách je pěkný výhled a dříve to muselo být ještě hezčí ;-)

15 Jarka Jarka | Web | 23. února 2011 v 18:08 | Reagovat

[11]: Naďo, ty schody v tomto stavu drží už roky, myslím, že mě přežijou. :-P

[12]: Emi, to bude velká pravda. Věděla jsem, že jsme hodně daleko od domova, že už nás bude mamka shánět a asi jsme se dostali na soukromý pozemek. 8-O

[13]: Sny, to jsou kapitola sama pro sebe. Vzbudím se ze sna, vím co se mi zdálo a než dojdu na záchod, je všechno v tahu. :-D

[14]: Romanko, psů já se bojím. A nemusí to být ani velký bernardýn, mám špatný pocit, i ze štěkajícího jezevčíka. ???  :D

16 Kelyš Kelyš | E-mail | Web | 23. února 2011 v 19:07 | Reagovat

Takovýýýý schody do nebe......
Ty přímo lákají k adrenalinové zábavě.
Takových tajemných cestiček kolem zahrady, kde za plotem "číhá" pes, takových je asi mnoho. :-)
Pěkný pohled na Lužnici, ale abych se přiznal, už bych raději viděl pohled jarní, či dokonce letní. Ne, jarní by stačil. ;-)

17 Lucerna Lucerna | Web | 23. února 2011 v 19:42 | Reagovat

vypadaju tak zvlastne :-) kusok schodov potom nic, potom zase kusok, nic, zas schody.. ako schody do fantazie a clovek musi tie priepasti nejak prekonat :-D mozno su to schody do minulosti.. :-D

18 Maruš-Fukčarinka Maruš-Fukčarinka | Web | 23. února 2011 v 19:54 | Reagovat

No jo Jaruško,kdeže loňské sněhy jsou...ale rozumím ti.I já když se toulám na stráních mého dětství přenesu se úplně do jiné reality.Ve skutečnosti jsou ta místa již hodně změněná. :-)

19 Jarka Jarka | Web | 23. února 2011 v 20:03 | Reagovat

Jó Pavle, to byla nádherná písnička. :-D U nás pořád leží trochu sněhu, nemůže roztát, jelikož celé dny mrzne až praští. 8-O

Na ty schody se nedá vstoupit. Z parkán sice vedou vrátka, ale jsou zamčená a je to dobře, ještě by se někdo polámal. ???

Maruško, ani nemám chuť ta místa prozkoumávat. Ještě bych mohla být zklamaná a přišla bych o hezké vzpomínky. :-D

20 Jarka Jarka | Web | 23. února 2011 v 20:04 | Reagovat

Co mi to píše, za ptákoviny??!! [:tired:]

21 clupmi clupmi | Web | 23. února 2011 v 22:24 | Reagovat

"Schody nikoho" jsou tajemné. Ale nešel bych po nich i kdyby přístupné byly. Nemají zábradlí!!!:-)

22 Ema Ema | Web | 23. února 2011 v 22:26 | Reagovat

Jaruško, to je síla, co?!! [:tired:] Pěkně to dneska pomrvili! Já si můžu svoje reakce přečíst v adminu, ale na blogu se  nezobrazí. Takže ten, komu jsou určeny si je nepřečte. :-( S vkládáním obráziů jsem měla také potíže. :-(

23 Ema Ema | Web | 23. února 2011 v 23:07 | Reagovat

Tak reakce se mi už zobrazily. Ale přečetla jsem si u Hanky, že ti také nejdou vkládat obrázky. Já jsem s tím odpoledne také zápasila. Když jsem chtěla po Uložení obrázek Vložit, tak se nic nedělo. Okno jsem tedy zavřela, klikla jsem znovu na Vložit obrázek a otevřela se Galerie, kde už byl obrázek uložený. Tak jsem na něj klikla, dala  Vložit a teprve se obrázek objevil v článku. :-) Snad to brzy vychytají! ;-)

24 Blanka Blanka | Web | 23. února 2011 v 23:39 | Reagovat

Ahoj Jaruš.
U nás ve Znojmě máme pod hradbami taky podobné cestičky,chodníčky,serpentiny.
Už jsem tam pěkně dlouho nebyla :-)

25 pavel pavel | 24. února 2011 v 0:16 | Reagovat

Vidím že ti to nedělá odstupy mezi fotkami, nebo se mýlím?.

26 pavel pavel | Web | 24. února 2011 v 0:17 | Reagovat

:-(

27 TlusŤjoch TlusŤjoch | 24. února 2011 v 9:22 | Reagovat

Pěšinky, zapomenuté pěsinky jsou slabkobolné ...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama