Únor 2011

Staré chaloupky

28. února 2011 v 8:00 | Jarka
Dole u Lužnice vede silnice a podél té silnice je čtvrť, které se říká Fišlovka a ta je vyhláčená tím, že jsou zde tak zvané domy hrůzy, kde bydlí naši jistí spoluobčané.
Když ale toto místo přejdete a šlapete podél řeky dál, přijdete na místo, kde je pár krásných starých domků. Ty domečky jsou úžasné, vždycky na nich můžu oči nechat, připadají mi jak z předminulého století, nebo ještě lépe, z pohádky.
Začnu domečkem, který je taky hezoučký, ale ještě to není ono.
A teď už ty domečky, kvůli kterým píšu tento článek. Omlouvám se, že se na snímku kácí, ale já pitomá, tento záběr udělala jen jednou a tak ho musím použít.
Naďa byla tak moc hodná a hlavně šikovná a ty domečky mi narovnala. Tak ještě jednou!!
Trochu bližší pohled.
A domek vedle.
A ještě jeden.
Přiblížila jsem tu malůvku, kterou má mezi okny. Je to nějaký král v hermelínu.

Štěstí

27. února 2011 v 8:00 | Jarka
Nenechte se zmást tím nadpisem, nechci psát o štěstí jako takovém. Dnes mám jen v úmyslu vám ukázat, jakou jsem dostala buchtu.
Tedy ona to vlastně není buchta. Ten nadpis měl znít - Vatikánský chléb pro štěstí, ale zdálo se mi to pro titulek moc dlouhé. Od sestry jsem totiž dostala, malou mističku s těstem. A teď přijde to nejdůležitější. To těsto se nemělo dát hned na plech, ale bylo potřeba, o něj celý týden pečovat. Nemá cenu psát podrobný recept, protože ten základ, musíte právě od někoho dostat.
Toto je moje mistička.
Těsto se musí přendat do větší mísy a od pondělí do pátku, každý den něco přidat. Začíná se cukrem, v úterý se přidá mléko, další den polohrubá mouka atd., těsto na kredenci pod utěrkou, pěkně pracuje a nabývá na objemu. V sobotu těsto rozdělíte na 4 díly, 3 díly rozdáte a ten čtvrtý, už můžete upéci. Přidá se do něj olej, mouka, vejce, cukr, oříšky, skořice, rozinky, čokoláda a dvě nastrouhaná jablka. A hurá do trouby. Toto je výsledek.
Ten čerstvý chléb má přinést štěstí celé rodině a osobě, která ho pekla, splní všechna přání. Já zatím považuji za štěstí, že jsme všichni, kdo ten chléb jedl, přežili. Nedovedu vůbec odhadnout, jak ten základ dlouho štafetově putuje a co se v něm všechno děje za chemické procesy, i když bylo těsto trochu cítit kvasem, buchta byla vláčná a poživatelná.

Na sadech

26. února 2011 v 8:02 | Jarka
Okolo našeho města je spousta míst, kam se dá vyrazit do přírody a ten, kdo bydlí ve městě, má nejblíž do Holečkových sadů. Jsou vlastně, co by kamenem dohodil, od Žižkova náměstí.
Když jsme byli minulý týden ve městě, za porovnávacími snímky, sešli jsme na takovou miniprocházku i do sadů.
Sady jsou ještě v zajetí zimy.
Objevili jsme dveře, vedoucí nikam. Dumali jsme s manželem, jestli tam snad nestál dřív nějaký domek, ale na nic takového si nepamatujeme.
Byl hrozný mráz a vítr, který na fotkách není vidět, ale ještě teď, mě při té vzpomínce, zebe moje prostovlasá hlava.
Kampak asi vede ten otvor ve zdi a schůdky?
A tady je konec naší procházky, těmito schody se dostaneme na parkoviště a do tepla našeho auta.

Lužnice v zimě

25. února 2011 v 8:01 | Jarka
Včera byl u nás další krásný, slunečný den.
Když je takové nádherné počasí, nemám stání a láká mě to ven. Zajeli jsme se podívat zase k Lužnici a na trochu jiné místo. To ale vy, kteří neznáte Tábor ani Lužnici, stejně nepoznáte. Řeka vlastně vypadá všude stejně i když to není tak docela pravda.
Díky celodením mrazům se u nás pořád drží sníh, který napadl minulý víkend a kolem řeky, to vypadá hodně zimě.
Plavou po ní i kousky ledu.
I na Lužnici je spousta kačenek.
Držely se hlavně v této zátočině.
Viděli jsme přeletět tři kormorány, jden se usadil u protějšího břehu, tak jsem nelenila, nazoomovala foťáček a cvakla.
Pohled k mlýnu.
A ještě pohled na řeku.

Včera a dnes III.

24. února 2011 v 10:54 | Jarka
Než se pustím do psaní nového článku, musím si poztěžovat na ty blogové novoty. Chjo! Jsem staromilec a nerada se učím novým kouskům. Byl u nás syn a nainstaloval mě jiný prohlížeč, ze kterého mi jdou konečně vkládat fotky.
Tak a teď ke dnešním obrázkům. Vybrala jsem zase čtyři dvojice pohledů na naše město k porovnání. Jsou místa, která jsou úplně stejná a snímky jsem mohla dělat jak přes kopírák. Co říkáte tomuto. Ta věž s kalichem, patří husitskému kostelu.
Toto je hřbitov, u kostela sv.Filipa a Jakuba, na kterém se pohřbívalo od 14.století, byl zde pochován i manžel Boženy Němcové - Josef Němec. Pod katolickým hřbitovem, býval židovský. Dnes je tu park, ten hřbitov je zavezený a totožný snímek nelze udělat.
Další místo, které vám chci ukázat je ve městě. Totožná je jen levá část snímku, pravá už je k nepoznání.
A na závěr místo, které se až tolik nezměnilo.

Tak nic, no ...

24. února 2011 v 7:57 | Jarka
Každý večer mám ve zvyku si připravovat článek na druhý den na ráno, tak jsem chtěla udělat i včera, ale ouha, zjistila jsem, že mě neposlouchá vkládání fotek.
V instruktážním dopise od adminů, jsem se dočetla, že máme-li problém s vložením obrázků, je potřeba vymazat ve svém prohlížeči vyrovnávací paměť (cache). No to mě poradili. To bych napřed musela vědět, kde mám ten svůj prohlížeč najít.
Tak nic no. Zdá se, že s blogováním končím.

Pod Parkány

23. února 2011 v 8:03 | Jarka
Když jsem byla na Parkánech a fotila neexistující židovskou sinagógu, neodolala jsem a zase zaměřila objektiv foťáčku na schody, které už léta nejsou přístupné, ale stále trčí ze zdi parkán a odolávají mrazu, větru i letním parnům.
Tábor
Tábor
Při pohledu na stráň svažující se k Lužnici se mi vybavila vzpomínka z dětství, hluboko zasunutá v paměti. Zdá se mi, že tenkrát bylo na svahu nějak víc stromů a víc vyšlapaných úzkých pěšinek.
Tábor
Mám v hlavě takřka neuchopitelnou vzpomínku, jak s bráchou jako děti, probíháme těmi pěšinkami. Byla taky zima, sem tam ležel vlhký sníh a bylo už šero. Byli jsme dost daleko od našeho bydliště a byl čas mazat domů. Ale chodit těmi úzkými pěšinkami mělo v sobě velkou dávku dobrodružství a tajemna. Pamatuji si, jak jsme se tou jednou cestičkou dostali až ke kamenné zídce domku, za kterou štěkal pes. U toho domku už svítila okna a já se toho psa hrozně lekla a jasně si uvědomila, že na tom místě, nemám co dělat, uháněla jsem zpátky nahoru na Parkány a domů. Ta vzpomínka se mi zas a znovu vybavuje v paměti, ale čím víc a lépe chci popsat tu zvláštní tajemnou podvečerní zimní atmosféru, tím víc mi utíká mezi prsty.
Dnes už bych tu pěšinku nenašla. Je tady docela široká cestička, schody a zábradlí.
Tábor

Židovská synagóga

22. února 2011 v 8:06 | Jarka
Za dávných časů, byla nebyla, v našem městě židovská sinagóga.
Přesněji řečeno, byla a už dávno není. Její existenci mi připomněla kniha starých pohlednic, našla jsem ji na nich dvakrát a jen jakoby mimochodem, z dálky.
Tady je první obrázek. Je to ta velká stavba, vedle červeného domu, s kulatou věžičkou.
Tábor
Synagóga byla otevřená v roce 1885, ale už od války 1941 sloužila jako skladiště konfiskovaného židovského majetku a ani po válce se její účel nezměnil. Také si ji pamatuji, jako chátrající sklad. V roce 1977 se simagóga dostala do kritického stavu a byla zbourána.
První snímek byl z nadhledu, ten jsem se nemohla pokusit vyfotit dnes. Druhý už je z chodníku, takže tady je pokus o včera a dnes.
Tábor
Tábor
Nojo no, moc toho vidět není, nějak mi všude vadí stromy. Tento snímek jsem přefotila z našeho městského měsíčníku.
Tábor
Ještě vám ukážu to "dnes" z blízka. Prostranství je zplanýrované a slouží jako parkoviště. Pohled tam.
Tábor
Na zídce je aspoň deska s připomínkou, co tu dřív bylo.
Tábor
A pohled zpět.
Tábor

Archivní

21. února 2011 v 8:01 | Jarka
Pracovní víkend je za mnou a nastává leháro všedních dní.
Auuu, nebijte mě. Omlouvám se všem, kteří zařezáváte ve škole a v zaměstnání, ale já to mám prostě takto.
Už pár dní, čekám na sluníčko, abych mohla vyrazit za novými snímečky. Mám z knížky se starými pohlednicemi, přefocených spoustu míst, které bych vám chtěla ukázat, v současné podobě. Snad se dnešek aspoň trochu vydaří, ale stejně mě bude na všech fotkách "strašit" sníh.
A to jsem měla připravený tento smutný snímek, na kterém budu názorně ukazovat, jak u nás neplatí přísloví: Únor bílý - pole sílí. Takto na holo, to u nás vypadalo ještě minulý pátek. Od soboty, u nás zase leží sníh.
stromy
Tento snímeček, jsem pořídila v čase celodenní mlhy.
stromy
V archivu mi zůstal i krásný západ slunce.
mraky
A takto slunečný, bych si přála dnešní den, i tady nebylo po sněhu ani památky.
stromy
stromy

Aktuálně

20. února 2011 v 8:04 | Jarka
A jsem namydlená, snímky v mém archivu se během pár hodin, změnily v úplně neaktuální.
Včera jsme se probudili do bílého rána a ještě během dopoledne trochu přisněžilo. Koukala jsem na to jako z jara, už jsem opravdu nevěřila, že letost ještě uvidím sníh.
Nebudete mi asi věřit, ale moc nadšená z té nadílky nejsem, chtěla bych zítra vyrazit zase do města, lovit další porovnávací snímky a ten sníh se mi k tomu vůbec nehodí.  
Takže šup za kamna a nezapomenout, že je to na dlouho, protože duben - ještě tam budem.
sníh
Následující snímky nejsou ze včerejška (přece jen jsem ještě pár sněhových našla), ale bílo máme stejně.
stromy
sníh
Takto se u nás, u Lužnice, po stromech plazí divoký chmel.
sníh
sníh
Tak na zdraví. Chmelovina to není, když máme bílé téma, připijme si mlékem. Lahvičku jsem vyfotila u mamky, je z automatu a prý stála 75,-Kč.
mlíko