Únor 2010

Azurový den II.

28. února 2010 v 8:11 | Jarka
Syn Lukáš ve čtvrtek při předjarním výšlapu došel mezi chatky do míst, kde jsem sama ještě nebyla. Musím se přiznat, že jsem v jeho focení moc nevěřila a říkala si, že když vyberu jeden dva snímky bude to hodně, ale přinesl jich pěkných tolik, že bych vám je nejraději ukázala všechny.
Ale nebojte, vyberu zas je čtyři.
Musím se do těchto míst někdy podívat taky, třeba někdy v létě, bude tam určitě krásně.
Hezké chatičky.
To už snad ani není chatka. Myslím, že by se v ní dalo bydlet celoročně. Na balkoně vidím zvláštní krmítko pro ptáčky.

Azurový den

27. února 2010 v 8:00 | Jarka
Včera u nás bylo celý den zataženo a několikrát za den i pršelo.
Jaký rozdíl mezi začátkem týdne a hlavně čtvrtkem, kdy bylo úplné jaro. Mladší syn se ten den rozhodl jít do přírody a ukecal mě, abych mu půjčila foťák, že udělá pár snímečků. Měla jsem sundané záclony ze dvou oken a věděla jsem, že se ven nedostanu, tak pár fotek i když ne vlastních, jsem přivítala.
Celou zimu jsem si myslela, že u nás málo sněží a teď, když začalo tát, vidím kolik toho sněhu napadalo. Už taje tolik dní a my toho sněhu máme pořád na rozdávání.
Tento snímek vypadá svým bělostným sněhem a azurovým nebem až kýčovitě.
Na ušlapaném sněhu je vidět, že je plný vody.
Můstek přes potůček.
Stromy i tráva ještě o jaru nic nevědí.

Dnes to vypadá na další azurový den a při pohledu z okna, musím konstatovat, že včerejší deštivo, zamávlo sněhovou pokrývkou víc, než týden sluníčka.

Foto-zbytky II.

26. února 2010 v 8:23 | Jarka
Tento nadpis už jsem před časem použila pro článek, do kterého jsem vložila fotky přichystané na vyhazov.
Dnes je ještě příhodnější. Snímky, které jsem vyšťourala z galerie jsou opravdu, ale opravdu, každý pes jiná ves.
Sama nevím, proč jsem třeba tento snímek udělala. Jo, už vím! Tenkrát dala na blog snímky svých krásných dřevěných kořenek Babi ovečka a já zas měla fungl nové tyto.
Pak mě napadlo, z nepochopitelných důvodů vyfotit toto. Víte co to je?
Další pes, jiná ves - syn dostal od své dívky triko s tímto potiskem. Hezké, že?
A už poslední snímek. Měsíc ve dne, je tam vůbec vidět?

Takových "nepoužitelných" snímečků mám víc, tak možná ještě někdy jindy ....

Velikonoční kuřátka

25. února 2010 v 8:23 | Jarka
Už jsem z toho stálého focení sněhu padajícího, ležícího a teď už tajícího nějak přesycená. Je to s podivem, když to řekne milovnice zimy, ale jako milovnici focení, mě snad pochopíte. Už skoro tři měsíce, není venku na co zaměřit fotoaparát.
Takže jsem se začala přebírat ve velikonočních serepetičkách. Moc jich nemám, jsou to krátké svátky a často si říkám, jestli má vůbec cenu výzdobu vytahovat.
Tak dnes začneme kuřátkama. Toto jsou bambulková.
Paní Slepičková.
Drobotina keramická.
Konsternovaná slepička, pod tím kloboukem přece není kuřátko!!

Hledání jara

24. února 2010 v 8:18 | Jarka
Včera, povzbuzena sluníčkem, velkým táním a snímky na některých blozích, jsem se rozhodla, že navštívím s foťákem naši botanickou zahradu a přinesu si nafocené první známky jara.
Dovolte, abych se zasmála, zahrada o žádném jaru neví a asi dlouho vědět nebude!
Takto vypadá vstupní chodníček, docela nedějně, že? Všimněte si v dálce toho černého pejska. Počkal si na nás a kousek nás doprovázel silným štěkáním. Kdybych byla sama, otočila bych se na patě a uháněla pryč.
Dál v zahradě už byl jen sníh a zase sníh.
Něco v tom lužním lese poroste, cedulky to říkají, ale nic nevidím.
Toto byla pro nás velmi užitečná informace.
Přece jen něco zeleného.
Takže jediné co jsme mohli obdivovat byli holé stromy. Toto by měl být Javor jasanolistý.
A toto, k mému překvapení Hrušeň obecná.
Stromů jsem vyfotila víc, ale asi si přece jen počkáme na snímky jarních kytiček.

Když jde slunce spát

23. února 2010 v 8:16 | Jarka
Každý den končí západem slunce a většinou si ani nevšimnu, kdy se tak stane.
Ovšem teď po zimě, kdy bylo sluníčko tak vzácné si každého prosluněného dne vážím a několikrát po sobě jsem si všimla i toho, jak odchází spát.
Tento snímek jsem udělala jako první. Sluníčka jsem si všimla na poslední chvíli, možná jsem promeškala moment, kdy bylo ještě hezčí.
Je foceno z domova, přes sklo okna.
Nevím proč sluníčko jednou zapadá jako červené a jindy zase žluté. Toto je taky přes okno, líbily se mi ty mraky.
A ještě jeden západ jsem vyblejskla a taky na poslední chvíli. Je pořízený za našim Tescem, i tady možná byla obloha hezčí, ale můj snímek je jeden z posledních. Během chviličky bylo po nádheře.
Toto slunéčko šlo taky spát. Navždy.

Předjaří??

22. února 2010 v 8:15 | Jarka
Máme za sebou víkend a musím se pochlubit, že u nás na jihu Čech už voněl jarem.
Vím z blogů, že na mnoha místech ještě sněžilo a pak třeba také svítilo sluníčko. U nás byla jen ta druhá varianta a sníh z menších ploch mizel před očima. Máme ho ale tolik, že se ještě sluníčko při jeho likvidaci hodně zapotí.
Teklo ze stříšek.
Teklo z krmítka pro ptáčky. Mimochodem, pořád chodí zobat!
Na hnízdě je ještě sněhová čepice.
Ale kočičky už se klubou ven.
Jo, a na neděli jsem upekla podle Ivy, nebo Evy ovečky, šmánkote ani nevím z jakého blogu ten recept mám, tvarohovou buchtu. Všem chutnala, díky za receptík. Od té doby co sem tam něco uvařím, nebo upeču podle blogu, se už manžel na to moje blogování tolik nezlobí!!

Sníh s bonusem

21. února 2010 v 8:10 | Jarka
Po propršené noci z pátku na sobotu, se u nás na konec vyjasnilo a vysvitlo i sluníčko. Jako každou sobotu jsme po obědě jeli za mamkou na sídliště na druhém konci města. Bydlí sice v paneláku, ale je až na samém konci sídliště a po pár krocích může být v polích.
Včera jsem ten výhled na velké širé rovné lány vyfotila.
Nevím kde je té modré a bílé víc. Nahoře, nebo dole?
Ani na těch snímcích není znát ta propršená noc noc. Sněhu je pořád habaděj!
Ještě mám pro vás bonusový obrázek - opičím se po TlusŤjochovi. Včera se mi totiž nehodil mezi vodníky. Je to dědek z pohádky od Josefa Lady - O perníkovém dědkovi.

A sluníčko nám svítí zase, hééč.

Vodníci pana Lady

20. února 2010 v 8:19 | Jarka
Moc se mi líbí obrázky od Josefa Lady. Snad nejznámější a nejhezčí jsou ty jeho zimní, ale nemaloval jenom zimu. Kdysi jsem měla Ladův kalendář, ze kterého jsem si před jeho vyhozením, vystřihala všechny obrázky. Když jsem si je nedávno prohlížela, zaujal mě mezi těmi zimními jeden vodnický. Věřili by jste tomu, že se můžete dírou v ledě na rybníce dostat přímo do vodnické kuchyně?
Při té příležitosti jsem si vzpomněla, ža máme celou knížku o vodnících a bubácích od pana Lady.
Takto vypadá její léty a častým prohlížením poničená první strana.
Nevím jak se ta kniha k nám dostala. Na deskách má tento štítek. Nikdy jsem v Olomouci nebyla, natož v knihovně!
A teď pár obrázků z Bubáků a hastrmanů.

Staré domky

19. února 2010 v 8:17 | Jarka
Za Žižkovým náměstím je spousta ulic a uliček a v nich moc domů, domků a domečků. Nikdy nevím, když do jedné uličky zajdu, kterou pak vyjdu. Uličky podle mě nemají žádný řád, různě se proplétají a já pořád nevím, jestli už jsem byla úplně ve všech. Kdyby nebyl manžel tak netrpělivý, chodila bych jimi dlouho a moc by mě to bavilo. Příště si na procházku budu muset najít jiného parťáka.
Všimla jsem si, že hodně těch domků je růžových, nebo je jen často fotím.
Sněhu je pořád v uličkách dost.

Možná bude dnes také tak slunečno, jako bylo v úterý. Noc byla jasná a teď je pořádná mlha, mám zkušennost, že po jejím rozpuštění může být pěkný den.