Procházka jarní přírodou

Úterý v 8:21 | Jarka
V pondělí bylo nádherné počasí, slunce svítilo, vítr foukal tak akorát a zvalo to ven. Těch dva a půl roku, co jsme měli pejska nás s manželem naučilo chodit ven a k mému překvapení je to právě manžel, který mě odpoledne láká projít se a nemusí být ani tak krásně, jako bylo v pondělí.
Tentokrát jsme to vzali na druhý konec města a šli se projít po okraji bývalého tankodromu. Od zaparkovaného auta jsme šli do mírného kopce.


Po jedné straně je malá chatová oblast a přes střechy chatek, je vidět kostelní věž na náměstí.


Předešlý záběr byl pořízený při pohledu vzad, my jsme ale pokračovali cestou dál nahoru, kolem kvetoucích stromů.



Tato místa dobře znám. V dětství a pak ještě i s našimi dětmi, jsme sem chodívali opékat buřty a jak jsem po létech zjistila (podle hromádky klestí), je toto místo k rozdělání ohýnku oblíbené pořád. Jako důkaz jsem do koláže vložila starý snímek. Škoda, že jsem ty kameny nezabrala ze stejného úhlu.


Pokračovali jsme pěšinkou dál.


Viděli jsme i nějaké jarní houbičky.


V dálce jsme slyšeli střelbu, to asi cvičili vojáci, kteří pořád ještě v Táboře jsou i když, oproti minulé době, je jich jen hrstka. Že jsme na tankodromu bylo místy znát.


Chtěla jsem hlouběji do území, ale mimo lesní pěšinku bylo dost bláta a tak jsme se pomalu vraceli zpátky. Viděli jsme i skupinky běžců a potkávali pejskaře. Hezká procházka to byla.


 

Slunečné ráno

Sobota v 8:05 | Jarka
Co nemáme pejska, tak nás nic nenutí brzo vstávat. Jenže já stejně ráno nevydržím v posteli dlouho. Budím se chvilku po šesté hodině a jak otevřu oči, už mě ležení nebaví.
Ve středu a ve čtvrtek, jsme ale vstávat dřív museli, protože jsme vezli maminku na sedmou hodinu, na malý ortopedický zákrok (ve středu na zákrok a ve čtvrtek na kontrolu). Pan doktor má ordinaci ve vilové čtvrti a než si to maminka u ortopeda odbyla, my s manželem se šli projít ven.
Nevím, jestli tyto magnolie už odkvétají, nebo trochu omrzly.


Vilová čtvrť je nad Jordánem a my jsme se k němu, touto cestou, také podívali.



Slunce bylo docela nízko a naproti nám, což můj kompaktík zrovna moc nezvládal.


Trochu lepší bylo zaměřit foťáček bokem. Komíny patří sladovně u nádraží.



Sluníčko už docela hřálo, studený vítr nefoukal, ptáci zpívali a u vody bylo krásně.


Některým zahradám od domů ve vilové čtvrti, sahají ploty až těsně k Jordánu. My jsme drze ušli pár kroků po pěšince, která byla označená jako soukromý majetek a pak už se vrátili pro mamku.




Kam dál

Reklama