V Příbrami na Svaté Hoře

Včera v 8:02 | Jarka
V neděli 21.srpna, jsme vezli vnuka do Příbrami, kde bydlí a pracuje jeho sestra a kde se tou dobou i dovolenkovali jeho rodiče. Na tu neděli hlásili déšť a taky celou noc a ještě ráno opravdu pršelo, ale cesta byla předem naplánovaná a nedalo se nic dělat.
V Příbrami jsme se chtěli společně podívat na Svatou Horu, která je čerstvě opravená. Vnučka nás čekala s obědem a než se po jídle vypila kávička zdálo se, že se počasí přece jen umoudří a proto nám nic nebránilo vyrazit směr 586 metrů vysoký kopec.
Na Svatou Horu jsme šli pěšky. Do kopce se dá jít buď venkem, nebo po 365 schoden zastřešeným koridorem.


Já a manžel jsme se rozhodli pro cestu venkem a přidala se k nám vnučka. Vnuk se svými rodiči se pustili do schodů. Nevím, co bylo namáhavější, nahoře jsme funěli úplně všichni. Ale stálo to zato, Svatá Hora je překrásná.


Pořídila jsem milión snímků a protože jsem chtěla šetřit místem slepila jsem fotky do koláží i když by si každý záběr zasloužil fotku vlastní a velkou.



Barokní areál a poutní místo má půdorys (80 x 72m) a kolem dokola jsou ambity s kaplemi v rozích.


Myslela jsem, že si na netu zjistím, jak se které místo v areálu jmenuje a k fotkám dám popisky, ale je tam toho tolik, že jsem to vzdala. U vchodu jsem vyfotila o klášteru pár slov.


Tento pohled se nám naskytl hned po vstupu do areálu.


Venkovní oltář zblízka.


Na kamenné terase strojí kostel Nanebevzetí Panny Marie se stříbrným tepaným oltářem.


Nádherně zdobené jsou i ambity. Kdyby chtěl člověk poctivě projít všechna vyobrazení, zabralo by mu to hodně času.


Zaujalo mě vyobrazení toho, jak se Svatá Hora stavěla. Bylo hned vedle dveří, které vedou na schodiště spojující areál s městem.


My jsme ale ještě na schody do Příbrami nešli. Zašli jsme se nejprve podívat do obchůdků se suvenýry a taky koupit si pití a zmrzlinu. Tady je vidět, že se nahoru pěšky jít nemusí, ale dá se sem vyjet i hezkým vláčkem.


Posilnění jsme se už všichni vespolek vydali schodištěm dolů do Příbrami. Byla jsem ráda, že jsem cestu nahoru zvolila venkem, protože schody nebraly konec. V určitých intervalech zde byly na odpočivadlech otevřené dveře ven, tak jsem mohla koridor vyfotit i zvenku. Ke konci už nebyly schody, ale jen svažující se chodník. Ty postavy před námi jsou vnučka a vnuk.


A jsme venku. Ještě ohlédnutí ke vstupu na schodiště a hurá na náměstí vyfotit kostel s věží, jak z Harryho Pottera a taky kouli s vodotrysky.

 

Když je v Klokotech pouť

Středa v 8:05
Když je v Klokotech pouť, tak to znamená, že se blíží konec prázdnin. Ta pouť byla už předminulý víkend, to znamená v polovině srpna, ale ten konec léta a prázdnin mi připomínala jako holce a připomíná mi ho i teď, kdy už dávno školou povinná nejsem.
Fotky jsem pár dnů sušila v archivu a ani se mi je nechtělo dát na blog, jenže pak jsem si řekla, jak už jsem psala v minulém článku, že nebudu marnotratná a snímky použiji.
Pouť je to "Mariánská", protože se vztahuje k poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Kostel už jsem měla na blogu několikrát.


A to je možná i jeden z důvodů, proč fotky zůstaly tak dlouho v archivu.



V tu dobu, kdy jsme byli u kostela, se v něm konala bohoslužba a byl hodně plný.


My jsme kostel obešli kolem dokola. Jsou zde ambity s kaplemi v rozích. Kostel spolu s kaplemi, mají dohromady 10 věží se zvony.



Pouť se stánky a kolotoči mě moc nebaví. Stejně na této moc těch stánků není, jsou omezené jen na perníky a občerstvení, zato kolotočů pro děti bývá plná louka. Tady je malý důkaz.


Ten víkend byl v Táboře za babičkou její vnuk a můj synovec s rodinou z Pardubic (je to ten s tříměsíčním chlapečkem v jednom z předchozích článků). Malého měl v dětském nosiči na hrudi a protože je malý ještě opravdu maličký, tak mu jen malinko čouhali nožičky. Synovec jinak nedal a všichni tři - máma, táta a synek, se šli svézt na labutě. Mladí hlavně za tím účelem, aby si mohli pořídit společné "selfíčko". Pak si dal taťka pivko, mamka nemohla, ta kojí.


Kam dál

Reklama